Ačkoli letošní česká reprezentace byla spíchnutá dost horkou jehlou typu "jeď kdo chceš", byla výpravou dosud nejúspěšnější. Pět medailistů a ani ostatní se v konkurenci neztratili a zajeli velmi slušně.

Jezdil jsem již se svou kamarádkou týden po horách. Po celou dobu byl silný vítr a padal sníh. Poslední dny bylo počasí obzvláště nepříjemné. Neustále jsme byli v mracích, větrem unášený sníh šlehal do očí, oslepoval psy i nás, v neprojeté vysoké sněhové vrstvě se psi pohybovali jen s obtížemi. Sníh zasypával také stopu k našemu tábořišti, a tak ztěžoval jak krmení psů, tak výjezdy a příjezdy spřežení. Po Silvestru, druhého ledna, jsme chtěli svůj pobyt v Krkonoších ukončit.

Reakce na článek Zdeňka Böhma - Závody - koníček nebo byznys ?

Zmiňovaný článek mne samozřejmě přivedl k zamyšlení, zda jsme mohli jako pořadatelé pro závody na Třech Studních udělat víc - určitě mohli, vždycky je co zlepšovat.
Ale autorův způsob uvažování mě především zavádí k úvaze - Proč se vlastně závody pořádají - resp. Proč vlastně jezdíme na závody ?

Když jsem začal jezdit závody psích spřežení, měl jsem romantickou představu o tomto nádherném sportu. Tomu jsem věřil až do jednoho lednového víkendu, který jsem strávil na jedněch prestižních závodech na Vysočině.