tento článek obsahuje fotografie o celkové velikosti 1,05 MB.

Tak je tady další sezóna.Vody bylo letos opravdu mnoho, tak doufám, že i sníh nás letos nezklame. Když jsem se tak zamyslela nad minulou sezónou, zjistila jsem, že jich moc nebylo. A ty co byly, ty nás pořadatele stály pěkné nervy a posilování v zahrabování vytátých míst na trati či odklízení sněhu právě napadnutého.

Nápady se rodí různě.Některé jsou těhotné dlouhými roky čekání a příprav, jiné jen letmo zavadí o vaši mysl a dožadují se realizace. Náš nápad byl z té druhé kategorie. Zkusit si, co obnáší pochod Olomouc - Hustopeče u Brna s veškerým živobytím na hřbetě svém a částečně i na hřbetě psa, který nám bude dělat společníka na trudné pouti. Termín se zvolil sám, hodlaly jsme totiž takto dorazit na Hustopečský pulling a dokázat, že přeprava po vlastních není ani dnes mrtvou disciplínou.

Jezdil jsem již se svou kamarádkou týden po horách. Po celou dobu byl silný vítr a padal sníh. Poslední dny bylo počasí obzvláště nepříjemné. Neustále jsme byli v mracích, větrem unášený sníh šlehal do očí, oslepoval psy i nás, v neprojeté vysoké sněhové vrstvě se psi pohybovali jen s obtížemi. Sníh zasypával také stopu k našemu tábořišti, a tak ztěžoval jak krmení psů, tak výjezdy a příjezdy spřežení. Po Silvestru, druhého ledna, jsme chtěli svůj pobyt v Krkonoších ukončit.

Reakce na článek Zdeňka Böhma - Závody - koníček nebo byznys ?

Zmiňovaný článek mne samozřejmě přivedl k zamyšlení, zda jsme mohli jako pořadatelé pro závody na Třech Studních udělat víc - určitě mohli, vždycky je co zlepšovat.
Ale autorův způsob uvažování mě především zavádí k úvaze - Proč se vlastně závody pořádají - resp. Proč vlastně jezdíme na závody ?

Když jsem začal jezdit závody psích spřežení, měl jsem romantickou představu o tomto nádherném sportu. Tomu jsem věřil až do jednoho lednového víkendu, který jsem strávil na jedněch prestižních závodech na Vysočině.