|
Nacházíte se ve zkušební verzi systému a databáze !!!
Ostrá verze systému a databáze se nachází zde : www.mushing.cz
Aljaška 2005 - deník výpravy (23812)
2005-04-03 10:46:35 Krejčí Jiří
- rubrika Reportáže
| Jsme doma, přeprava z Aljašky proběhla celkem hladce a začínáme se vzpamatovávat z dojmů, zážitků i časového posunu.
V průběhu výpravy jsem psal denní zprávy i do více článků, teď jsem provedl rekapitulaci a zrušil jsem jednotlivé zprávy a složil je do souhrného denníku výpravy.
Na celkové zhodnocení si budeme muset udělat ještě trochu času, ale snad se k němu dostaneme a možná ho i zveřejníme.
Zdravim Vas vsechny doma z Aljasky. Budu se snazit vas ve volnych chvilich informovat o deni kolem nasi vypravy a co tu zazivame.
7.3.2005 ....9,00 hod.
V soucasne dobe pobyvaji na Aljasce tri ceske tymy, ktere se pripravuji na MS 2005 v Dawson City v Kanade.
O ceste na Aljasku uvazovalo vice ceskych musheru, ale konecna sestava dopravena z Ceska je nakonec tym Porubskych, tym Trnkovych, tym Krejci-Sommerova a sestavu doplnuje tym Nolke-Drejnarova, ktery je nam oporou a velkou pomoci v orientaci v mistnim prostredi.
Tym Porubskych po absenci na ME Hamar 05 v Norsku urychlil svuj odlet a vyrazil jako predvoj vypravy jiz pred koncem unora a posledni unorovy vikend se zucastnil prvnich zavodu na Aljasce.
Tym Trnkovych vyrazil ve ctvrtek, kdyz se do posledni chvile nevedelo jak dopadne opakovany pohovor Jirky juniora, kteremu pri prvni zadosti konzul zamitl prideleni viza. Pri opakovanem pohovoru se podarilo vizum ziskat, takze Trnkovi mohli pokracovat v ceste. Bylo to napinave doposledni chvile.
Posledni voj nasi minivypravy tym Krejci-Sommerova vyrazil na cestu v sobotu o pulnoci.
Dnes jsme vsichni na miste, zda se ze jsme v poradku a delame plan treninku a zavodu. Jak sedim tady u stolu lezi vedle mne noviny SPORTS a kdyz je prolistuji koukam, ze po hokeji, basketbalu, zabiraji treti nejvetsi tiskovou plochu informace o zavodech psich sprezeni, pak se take pise o boxu a Davis cupu v tenisu.
Jana a Pavel Porubsti se jiz zucastnil nekolika zavodu a prave se docitam o jejich vysledcich i uspesich. Pise se zde, ze na ceste z Ceske republiky do Dawson City na Yukonu, Jana a Pavel Porubska vyhrali zavod The Birch Hill Skijor Race.
Predtim Pavel startoval se sprezenim ve 4dog class a byl devaty, kdyz vitez jel 6km za necelych 10 minut. Jsem zvedavy na spolehlivost mereni delky trati protoze tohle by nebyla rychlost behu, to by byl let.
V Birch Hill minuly vikend Jana jela Skj2 a Pavel Skj1, oba vyhrali, tento vikend se jel jen Skj2 a Jana opet vyhrala. Nema to uplne jednoduche, protoze je to pokazde o 2 az 4 sekundy, ale doufame, ze to vydrzi.
Takze v novinach je jiz ceska vyprava dosti casto a nyni se s napetim ceka na nas start. Trochu se toho obavam, protoze pro nas je to uplne neznamo po docela dlouhem cestovani a bezesne noci, nevime jak budou reagovat psi a co reknou na mistni trate.
Jirka jun.vcera absolvoval prvni trenink, tvaril se spokojene a nyni se spolecne chystame na trenink na trati mistrovstvi USA ve Fairbanks. A v Pa, So, Ne zde pojedeme nas prvni zavod na Aljasce, North American Championschip Limited.
A ted uz mne honi, abych sel take neco delat a necucel zase do pocitace, to pry jsem mohl zustat doma.
7.3.2005 ....17,00 u nas je, jak podotkl Burak, o deset hodin vice, tj. rekl bych 3,00.
Trochu jsme se prospali, z predchoziho dne. Nas 6.3.05 byl mimoradne dlouhy ve 14,50 jsme odletali z Frankfurtu a po jedenacti hodinach letu bylo 15,50 a zase 6.3.05. O prubehu cesty se jeste zminim, bylo take spousta zajimaveho.
Porubaky jsme jeste nevideli bydli jinde, u pani kde bydlela pred ctyrmi lety Sona. My a Trnkovi jsme u Ivany. Pocasi je mirne, v noci bylo -14, pres den +3.
No a nyni mame po treninku. Bylo to celkem dobre. Trat je minimalne technicka, skoro zadne zatacky, ale prevysenim je podobna te v Norsku, proste placka. Polovina trati se jede z mirneho kopce, pak je spojka 30m na vedlejsi trat a jede se zase zpatky.
Jirka jel 7,5km prumerem 32.8. Ja jsem jel 9,88 prumerem 31.8.
Jirka je spokojeny.
Me pocity jsou smisene, nebylo to uplne vono. Pro aklimatizacni test jsme jeli jen desitku a moje deti si mezi 6 a 8 km udelali rauchpauzu. Doufam ze to bude jen zalezitost treninku. Jirkove timto s treninkem koncili a pojedou az v patek, my si jeste zitra dame jednu rundu a uvidime.
Specialitou Limited NAC je, ze prvni dva dny se jede kratsi trat 4,6mile pro 4dog class, 5,9mile pro 6dc a treti den se jede delsi, 5,9mile pro 4dc a 7,7mile pro 6dc.
9.3.2005 .....9,00, u nas je odhadem asi 19.00
vcera jsem se k pocitaci dostal jen na skok a to mi k napsani povidani nestaci. Takze se to pokusim dnes napravit. Trochu vice nez jsem si myslel zapolime s aklimatizaci. Ani my ani pejsci nejsme uplne ve sve kuzi. Uvidime jestli se to bude postupne zlepsovat. Trnkovci naopak vypadaji dobre vsichni. Porubaky tu snad ani neuvidime, protoze do Dawsonu je to odsud sice asi 350km, ale jen v lete, nyni musime objet hory a tak si najedeme dobrych 1.600km. Lyzarske discipliny zacinaji v pondeli a tak zatimco my budeme zavodit ve Fairbanks budou oni na ceste do Kanady.
Na nase soucasne ceske pomery je tu malo snehu a docela teplo. Cca 40cm snehu a teplota vcera v noci -14, pres den +3, dnes v noci bylo zatazeno tak jen -10.......
.......Nasi psi jsou otresni bachari a nemuzou si zvyknout na spani v boxech a staly rozruch okolo a tak obe minule noci na vsechno co se v okoli sustne stekaji jak pominuti. Ono to tu vypada tak, ze kazdych 150m je jeden dum, kolem neho od 50 do 150 psu a celou noc se z blizka nebo z dalky ozyva stekani. Nasi na to reaguji, takze ja chodim kolem auta a uklidnuji je. Predevcirem jsme naspali malo a vcera jeste mene. Bylo to videt i na treninku, protoze vykon nic moc, s takovou bychom se zde moc dobre nepredvedli.
Ale vsechno spatne pro neco dobre, jak jsem celou noc coural po venku, mel jsem tu cest sledovat nadherne ukazy polarni zare a podle mistnich usedliku pry velmi silne, ktere se tak moc nevidaji. Na polarni zari mame docela stesti, v letadle jsme meli skvele piloty. Nejprve nas pozvali do kabiny pri preletu nad Oslem, pak jsme si trochu schrupli a vzbudili nas, ze je polarni zare. To bylo opravdu dilo, pred nami, nad nami, vpravo, vlevo i vzadu to nadherne zarilo, vetsinou zelene a vlevo to hralo i barvami od tmave fialove pres modrou cervenou az po tu beznou zelenou.
Bylo to jako kdyz letime pod svitici kopuli, pomerne dlouho to bylo stale stejne a pak najednou zacal pohyb a ruzne se menily obrazce, splyvaly jakoby zaclony a tocily se spiraly, jako tanec duchu. Trochu jsem se snazil fotit, ale z letadla se mi nic nepovedlo, neumel jsem nastavit fotak, pak jsme jeste schrupli.
Pri preletu z more nad pevninu nas zase piloti vzbudili, to jiz byl den a krasne svitilo slunce. Tak jsem trochu nafotil severni aljsske hory a Yukon s jeho pritoky. No a polarni zari nad barakem se mi po chvili zapoleni take povedlo trochu snimnout.
Dnes se budeme snazit relaxovat a uvadet pejsky do pouzitelneho stavu, vyrazim na prochazku, ale zase musim opatrne, abych na mne nekde nejuknul los, to pry byva horsi nez setkani s medvedem. Maly Jirka s Ivanou jednoho ziveho mladeho potkali jiz pri prvnim treninku. A vecer nas ceka losovani pred zavodem.
9.3.05.....16,00 vsem preji hezkou dobrou noc a prijemne sny kolem druhe v noci.
Prave jsem ukoncil serii prochazek pro procviceni poslusnosti a protazeni kostry. Trnkovci jeli do mesta nechat pred cestou do Kanady prohlednout auto. Nekteri nasi psi vypadaji dobre a nekteri trochu kychaji. prosli jsme se az na zamrzlou reku a ve stope skutru po rece a zpatky. Ujeta stopa je dobre tvrda, ale neujety snih je jak tekuty pisek, kdyz psi v behu nedavali pozor a drkli do sebe, ten co spadl z trati musel hned zacit plavat, protoze se propadl az na dno. Jeste ze je toho snehu tak malo, ale na rece ho meli az na uroven kohoutku. Takze byli velmi opatrni, aby do nej podruhe nespadli. Pak zacali vetrit, litat jak splaseni a plavat v hlubokem snehu jim najednou prestalo vadit. Pak jsem nasel cerstvou stopu losa, tak jsem vzal nohy na ramena a mazali jsme zase domu. Je nadherne slunecne pocasi, ale podle predpovedi to pry nevydrzi a na patek se ma jeste oteplit a zamracit a v sobotu snad i prset.
Zajimave na tom je, za predpoved pocasi je normalni jako u nas, jen posledni cast, tak tretina, je urcena pro mushery, je jim podana dost podrobna informace co je asi ceka.
Ve zpravach jsou pravidelne vstupy z prave probihajiciho Iditarodu a take vysilaji upoutavky na Limited NAC(North American Chapionship), ktere nas prave o vikendu ceka.
No tak ted hura na krmeni, dat se do gala a frrr na schuzi a losovani pred LNAC.
10.3.05 ......9,45 tady a dobry vecer Vam u nas doma
Uz jsme zase v jednom kole. Ted jsem utekl k pocitaci, tak musim rychle neco napsat nez na mne prijdou a pozenou mne vencit nebo mazat nebo neco stejne akutniho.
Vecer jsme absolvovali prijeti do klubu ADMA, schuzi o prubehu pristi a prespristi sezony tady v okoli a hlavne losovani startovni listiny na LNAC. Nas repre tym je rovnomerne rozdelen do vsech tri limitovanych kategorii. V osmickach ma Ivana Nolke 18 souperu a startuje druha ve 14.37hod, ve ctyrkach Jiri Trnka ml. ma 20 souperu a startuje osmy ve 12.04hod. a v sestkach Jiri Krejci mam 33 souperu a startuji desaty ve 13,08hod.
Pred schuzi pry Ivana zahledla v sale Porubaky, ale kdyz jsme se vratili po vyplneni prihlasek a ostatnich papiru, tak jsme je jiz nenasli a pozdeji se neobjevili, tak o nich nemame presnejsi zpravy.
Vcera vecer jsme na vlastni kuzi pocitili co jsou aklimatizacni potize. Kdyz jsme prijeli, tak pri prvni veceri starsi Jirka povidal, povidal a v puli slova najednou usnul a byl total tuhos. Vcera v prubehu schuze to prislo na Hanicku a v osm byla uplna guma, to jsem jeste byl svezi a delali jsme si z ni srandu, ovsem v deset jsem najednou ztuhnul taky a byl konec se schopnosti udrzet se pri vedomi. Tak jsme se presunuli do satny pod vesaky a prospali jsme i losovani. Pri jizde domu jsme se probrali a cestou byla zase krasna polarni zare. Sledovali jsme ji jen z auta a kdyz jsme prijeli domu, sup a byla pryc. Jeste jsem hodku a pul coural po venku, huceli psi, protoze k sousedum prijeli asi nejaci novacci a delali pekny bengos. Tak jsem zklidnoval aspon nase deti, ktere jim odpovidaly. Bylo -25, tak jsem trochu vymrznul i baterky ve foto mi zmrzly, ale zare potvora nikde.
Z Evropske konkurence dorazili Svedi, jsou tu Nemci, Francouzi o Norech zatim nic nevime. Ale kdyz koukame do startovky a rovname casy je to hodne silna sestava a vubec si nedovedu predstavit kde se po prvnim kole objevime.
Je to pro nas skok do tmy a nervicky v pozadi pracuji.
Dnes udelame posledni pripravne prace, ted jdeme pilne mazat, moc jsme netestovali tak to bude trochu odhad. Pocasi ma byt evropskeho typu kolem nuly v patek a nedeli polojasno, v sobotu snad i dest se snehem. Zajimave je, ze pri telotach -10 a hlubsich je vlhkost vzduchu 70proc a vice.
Jakmile se teplota blizi k nule nebo jde nad ni vlhkost rychle klesa. Na zavodisti pri +3 byla 30procent.
11.03.05 .....8,30
Tak jsem si v rychlosti odskocil z viru priprav na odjezd. Mame to na zavodiste asi 50km, tak si chceme dnes trochu pospisit, abychom nedelali novackovske zmatky a trochu okoukli cvrkot pri startech lyzaru. Moc jich tu nezbylo, ostatni jsou asi na ceste do Dawsonu.
Musim se priznat, ze uz jsem pred zavody hodne dlouho nebyl nervozni, i Norsku to bylo celkem v klidu, ale tady je to jako kdybychom zacinali, Mekka sprintoveho mushingu a my jdeme na prvni start, to hybe i se mnou, zvlaste kdyz se necitime uplne v poradku a nevime co muzeme ocekavat.
V noci jsme se zase moc nevyspali, u sousedu, asi 100m vedle, maji nejakeho nestasnika, ktery vzdycky pred patou zacne vrestet jako pominuty a nasi blazni se nechteji nechat zahanbit, tak koncertuji spolu nez je trochu zklidnime. A od te chvile bloumame po dome a davame se dohromady.
Vecer jsme udelali vsechny lyze co jsme v dome nasli na vsechny mozne podminky, tak jsme zvedavi jestli nas pocasi vypece a bude to uplne jinak.
Uz nyni je jen -4, ale je zatazeno, takze vyvoj asi nebude nijak prekotny. Vcera pralo slunce, ve stinu bylo +8 a vsechno zde teklo, no uvidime dneska.
Tak nam drzte palce a ja musim bezet, uz jsem zase posledni. Jen doufam, ze mi to nezustane i po zavode.
Spousta lidi nas radi mezi favority, ale ja tam vidim tak 10 rovnocennych souperu, jak v 6 tak u Jirky ve 4. Ivana ma problemy s prujmama, tak je to take loterie co bude.
12.03.05 .....8,00, tak a mame po zizalkach, zacal jsem psat v 7,30 a o par vterin jsem to nestihl ulozit a byl jsem odhlasen ze systemu. Takze pokracovani o vcerejsku je v cudu. Ted uz musim utikat, protoze probiha baleni na dalsi odjezd a ja nemam jeste namazano. tak mne omluvte a pokusim se hned jak se vratime, nebo jestli vysetrim chvilku jeste pred odjezdem. Zatim se drzime, Jirka je dobry je druhy, ja jsem zatim lepsi prumer to je treti a Ivane odesel cestou pes, tak je asi v polovine.
Uwe jel jako dabel a myslim ze odpalil psa, uvidime jak na tom bude dneska, mam obavu, ze to s nim bude jako se mnou v Haidmuhle loni. zatim ahoj
12.03.05 ....10,40 ....tak znovu ahoj, dostal jsem povoleni miti zpozdeni, abych zopakoval svoji zpravu z rana. No uz to asi nebude ono. Mam domazano a uz je spousta dojmu z dneska, ktere rusi.
Vcera jsme to tedy absolvovali docela zdarne. Nakonec byl to jen docela normalni zavod v novem prostredi. Bylo dost teplo +8, vlhkost okolo 45proc., ale na slunci to teklo i na trati.
Jirka jel podle mne moc pekne, psi sli dobre a dobre vypadali i vypadaji. Myslim, ze bude bojovat o prvni a nejhure treti misto, protoze ctvrty uz ma docela ztratu. Uwe zajel zazracny vykon, poprve v historii na teto trati cas pod 13 minut a to jsou jeste spatne podminky, teplo, trochu meko a jede se misty na vode. Ale mam trochu obavy, ze to na ne bylo moc, protoze psi po dojezdu byli hodne prskli a jeden docela guma. Takze zase pro Jirku by to mohla byt trochu vyhoda. Ja to mel loni v Haidmuhle, v prvnim kole naskok tri minuty na druheho, bomba jizda a ve druhem kole mi odesli par km pred cilem a dosli jsme pesky. Tady bude zradne treti kolo, ktere je jeste o neco delsi. Domaci favorit je paty se ztratouj jiz pres minutu a kanadsky favorit je jediny, kdo drzi s Jirkou krok. Takze myslim ze je to dobre rozjety zavod.
My jsme jeli opet udrzbu, psi sli podobne jako na treninku a byli jsme jeste trosku pomalejsi nez pri treninku. Na tu jizdu, nase pozice zatim nevypada spatne, ale je to hezky nadupane. Jsem treti, na prvniho mam ztratu 9s. ale jeste desaty ma ztratu necelou minutu, 54s. Takze to bude tvrdy boj az do konce.
Dnesek nejak zvladnem, rekl bych ze by se psi mohli zacit vracet do puvodni formy, alespon nalada se zlepsuje, tak uvidime, ale uz jsem nesvuj ze zitrejsiho kola. Budeme totiz muset minout odbocku kde se dnes vracime na zpatecni trat a projet jeste jednu smycku navic a to mne bude stat tak pul minuty minimalne. Oni moji tvrdohlavi leadri budou chtit co nejrychleji domu a nejrychleji pro ne nebude znamenat padit jeste dal, ale radeji zkratit na znamou trat.
Je to pekelne rychla trat a kdyz je zmrzla musi to byt odpal, ale prestoze se jede rychle je to dost nuda, jen se stoji a cuci na psy, asi sedm zatacek a jsme zase v cili. Jen to stoupani do cile to trochu zpestruje.
A uz musim upalovat, ahoj vecer, tedy rano.
12.03.05 ....22,00
Vratili jsme se dost pozde, jeste jsme byli nakoupit a vysledky jsou rychleji hotove a zverejnene nez my stihneme dojet domu. Pokud mate zajem mrknout na ne drive nez se ozvu je to mozne na
http://www.sleddog.org/races/2004-05/LNACDay2.html
Mame za sebou druhy den a zatim to nevypada spatne. Zlepsili jsme se a doufejme, ze v tom budeme pokracovat. Trochu se zaciname vzpamatovavat, mozna budou koncit aklimatizacni potize i kychani, protoze dnes uz to vypadalo docela dobre.
Pocasi bylo podobne jako vcera, jen se udrzel chladnejsi vetrik, tak se snih ani na slunci nerozpoustel, i kdyz bylo 5 stupnu nad nulou. Trat byla tvrda a rychla, vsichni se slusne zrychlili.
Jirka jel moc dobre, zajel nejrychlejsi cas dne a prekonal o chlup stary rekord Leny Boysen. Vcerejsi rekord Uweho je jiz mimo dosah, protoze zitra jedou delsi trat. Uwe si vedeni udrzel, prestoze dnes se skoro o pul minuty zhorsil.
My jsme jiz dnes jeli docela dobre, i kdyz jsou jeste videt reservy, ale je fajn, ze na rychlejsi trati jsme zajeli nejrychleji.
Mame tedy docela hezky rozjety zavod, utocime z druhe pozice, ale zitra nas ceka zase krok do neznama. Treti kolo bude na delsi trati nez obe predchozi, v tomhle tempu to bude dost vrazedna zalezitost, uz padaji predpovedi, kdo koho poveze ve vaku.
Prestoze oba utocime z druhe pozice jsme na tom dost rozdilne. Jirka bude mit utok na prvni pozici velmi obtizny, ale uz asi nemuze byt horsi nez treti.
Ja mam velmi malou ztratu na prvniho, ale muzu byt stejne prvni jako osmy, je to velmi vyrovnany zavod s velkym poctem adeptu na dobre umisteni, sebemensi chyba bude znamenat velky propad v poradi.
Co je tady skvele je to, ze zname cas ihned po dojezdu od hlasatele a par minut po dojezdu posledniho zavodnika v kategorii, jiz hlasatel predcita poradi a v klubovne tisknou vysledky. Take zazemi zavodu je skvele a zajimavosti je, ze razeni pred statem zobrazuje vyvoj poradi zavodu a kazdy den se meni. Nejlepsi mista jsou u telegrafniho sloupu a my se k nemu z obou stran pomalu priblizujeme.
Dalsi perlickou je, ze musime po zavode predlozit rodokmeny svych psu, aby se mohla udelat kniha o zavodu, kde jsou vsichni zavodnici i s rodokmeny svych psu. Tak jsme si s prekvapenim uvedomili, ze z deseti psu, se kterymi startujeme jsou dva Krieglerovci, dva Kolarovci a sest nasich Icek. Uz nam chybi jen Speedy, aby tu bojoval cely vrh.
13.03.05 ....8,30
A mame nove rano, dokoncujeme pripravy k odjezdu, mazani podle posledni predpovedi, ktera rika, ze mozna bude i prset. Zatim mrzne -5 na startu, -9,2 ve spodnich partiich trati, vlhkost se drzi na 80procentech.
Stejne je to pohodicka, kdyz si vsechny udaje co potrebujeme precteme z pocitace a nemusime vytahnout paty z domu. Od startovnich casu, pres vysledky az po teploty a vlhkost v ruznych mistech trati i jejiho okoli mame podle potreby ihned, drive nez je stihne vytisknout tiskarna. To je poradatelsky naprosto dokonale. Jsou zde take drobne nedostatky, jako napriklad, ze startovni cas neni zakon, ale zatim se nam kazdy den trochu posouval. Jeste ze nestartuji prvni, takhle se muzeme ridit podle domacich mazaku. Jirka s Uwem to maji tezsi, musi stale sledovat hlasatele jak se s tim sibuje.
Tak a jdeme do boje, drzte nam palce.
13.03.05 .....18,00
A uz jsme doma. Ono to uz asi neni uz, protoze jeste jsme nedorazili domu a uz jsou vysledky na
http://www.sleddog.org/races/2004-05/LNACDay3.html
Zde muzete videt, ze jsme zustali na druhych mistech. No pocity jsou smisene.
Myslim, ze Jirka muze byt spokojen. Zajel vyborny vykon a i kdyz je druhy s odstupem porazil domaci i kanadske favority. Uwe Radant podal prvni den a dnes famozni vykon, takze Jirkuv vysledek je vyborny na urovni predchozich rekordu trati Leny Boysen.
Ja jsem sice take druhy, ale nemohu byt spokojen. Muj vykon bohuzel nebyl dobry. Po vcerejsku jsem doufal, ze by se nam mohla vracet forma, ale neni to tak. Preci jen ta ryma nebo co to je, ma trochu moc dlouhe trvani a take snizuje vykon.
Dnes to do desateho kilometru bylo vyborne, ale pak prisel zlom a nejednou nase rychlost vyrazne klesla. Bylo videt ze se snazi, ale nejde jim to rychleji. Pritom to bylo do kopce a kopce umeji behat za normalnich podminek excelentne. Takze nas prejel kolega startujici za nami. Mam sice treti nejlepsi cas dne, ale myslim, ze to bylo tak o minutu a pul pomalejsi nez by melo byt.
14.03.05 ......15,30
Ahoj nasi mili pratele i vsichni ostatni a take nahodni ctenari.
Mame za sebou tretinu naseho pobytu na Aljasce a ceka nas dlouha cesta.
Musim Vam nyni napsat vsechno mozne, protoze bude asi delsi pauza v mych reportaznich vstupech.
Dnes mame odpocinkovy den, rekapitulujeme dojmy z naseho prvniho zavodu na Aljasce a pripravujeme se na cestu do Dawson City. Vedeni tymu vyjelo na nakupy, abychom se zabezpecili na pobyt v Kanade. Ceka nas 8 dnu mimo nasi soucasnou zakladnu, z toho 2 dny na ceste tam, 1 den odpocinku, 3 dny zavod a 2 dny cesta zpatky.
Ja mam na starosti domaci ukoly, prochazku se psy a mohu se take trochu venovat psani. Tak mam take moznost udelat kratkou rekapitulaci naseho dosavadniho pobytu na Aljasce. To je potreba, protoze vubec nevim, jestli se nam podari za tu dobu dostat k internetu, takze asi budeme jako na pustem ostrove, pravdepodobne zadny kontakt zadne zpravy. Novinky z Dawsonu nejsou nijak povzbuzujici je to asi konec sveta, stejne jako kdysi.....
....Celkove jsem mel z nasi cesty docela obavy hlavne z technickeho zvladnuti prepravy a take ze zdravotniho stavu nasich psu, zvlaste kdyz nam po Norsku zacali psi kaslat a kychat, takze treninkovy plan zustal jenom na papire a misto behani jsme zacali lecit. Je to virus, nejaka potvora severska a hodne odolna, protoze se to tahne. Jak rika Vasek Kovarik pokazde, kdyz potka severany na zavodech, tak to vzdycky jejich psi chytnou a nemohou se toho zbavit. Tak si to letos taky vybirame, po Todmoosu to byly prujmy, ktere jsme zvladli prekvapive dobre a po Norsku nas chytla tahle ryma nebo co to je a uz ji tak moc dobre nezvladame, protoze pokles vykonu je dost zretelny, nastesti ne tak zretelny, abychom delali vylozene ostudu. Mame asi dobry zaklad z treninku, takze je jeste asi z ceho cerpat. Stale jeste doufame, ze se zacneme zase zvedat na nas standardni vykon, druhy den zavodu nam dal nadeji a hned nasledujici den nam ji zase sebral.
To devcata ze Svedska jsou na tom podstatne hure a pritom je jsem povazoval za nase hlavni konkurenty. Nevysla jim moc dobre preprava a jeste neco chytli jejich psi, takze jsou Agneta i Kristina chudaci hodne nestastne. Snad jen Lena Havimaki je z nich zatim v poradku.
Devcata jsou na tom ted stejne jako Ivana. Jeji psi se pomalu vzpamatovavaji z nejake prujmove virozy a jsou s vykonem take dost dole.
Prvni den zavodu jsme na zavodisti potkali Porubaky. Vypadali dobre, spokojene a uvolnene a chystali se vyrazit na cestu. Uvidime je zase az v Dawsonu.
Celkove nase dojmy ze zdejsiho pobytu jsou velmi dobre. Cesta sem se povedla, psi ji zvladli uplne v pohode, my jsme meli z letadla skvele zazitky a zakladna u Ivany nema chybu a docela se spolu vsichni vyblbneme.
Jen ty zdejsi vzdalenosti jsou nam trochu cizi. Do nejblizsiho kramu je to pry kousek, jen 18mil(cca 29km), na trenink a na zavod jen 32mil(cca 52km).
Na zavod se take prijel podivat Zdenek Kohl a jen se projel asi 250mil, take pry zadny problem.
Chudak Jim z nas musi byt pekne otraveny, protoze furt meleme cesky a nase anglicka komunikace neni nic moc. Trochu se to zlepsilo, kdyz za nami prijel Hanicky bracha z Kalifornie. Dela nam tlumocici servis, trochu zamestnava Jima svymi historkami a dela nam bajecnou dokumentaci.
Vcera jsme ho poslali na trat filmovat a mame paradni zabery vsech zavodniku v akci primo v kriticke krizovatce, kde jsme meli pokracovat na delsi trat, nez se jela predchozi den. Nikdy nevime co delaji ostatni na trati a tady je to krasne z prvni ruky, nadherne i se zvukem.
Kdyz hodnotime vysledky zavodu, tak muzeme byt nakonec spokojeni. Vubec jsme nevedeli do ceho jdeme a nakonec jsme i bojovali o vitezstvi. Dokonce mi po dojezdu chodili asi minutu gratulovat uplne cizi lide, nez prijel ten chlapec za mnou a odsunul mne na druhe misto. Ten hoch z toho, ze vyhral byl nakonec nejvic prekvapeny, protoze s necim takovym vubec nepocital. Trochu jsme mu to ulehcili, tomu borci prede mnou jeden pes zacal cestou prujmovat a druhy se mu zranil, propadl se pri behu do diry a natahl si sval na rameni. No a my jsme udrzeli tempo jen 10km z celych 12,7km. Pritom dosazene casy byly celkem prumerne, takze za normalni vykonnosti jsem asi mohl vyhrat celkem lehce. Oproti ctyrkam jsme se v sestkach vubec, ani zdaleka, nepriblizili starym rekordum trati, ktere oba prvni ctyrkari Uwe i Jirka prekonavali skoro kazdy den. Uwe byl famozni a Jirka vynikajici, treti kanadan se prvni dva dny drzel a treti den jen prihlizel.
Maji tu celkem nezajimave pojeti startovani. Prvni jely Skj, druhe ctyrky, pak sestky a nakonec osmicky, vsechno po dvou minutach a velke pauzy mezi tridami, takze je to dost nuda na podivani. A taky posouvali casy startu dalsich trid oproti planovanym casum. To jsem vubec nepochopil proc, asi maji nejakou pevnou dobu od dojezdu posledniho tymu v predchozi tride nebo co, musim to zjistit.
Pocasi bylo podle mistnich usedliku mimoradne teple, ani my v Evrope jsme letos nezavodili pri teplotach nad nulou a tady to bylo kazdy den od +4 do +8.
Lyzari jako prvni meli tvrdou a rychlou trat kazdy den, ctyrkari jeste take, my jsme startovali ve 13.00 a trat se nam zacinala rozpadat pod nohama hlavne na otevrenych usecich a chudaci v osmickach jeli uz kazdy den na nejtezsi, nejhlubsi a jeste k tomu nejdelsi trati. Ono to nebylo podle nasich meritek az tak hluboke, ale povrch se rozpadl na takovou suchou sul, ktera byla od 2 do 5cm hluboka a ujizdela pod nohama a jeste dost drhla pod skluznicema. V lese, kde to nebylo jeste rozpadle to jen letelo, ale v te soli to byla tezka prace. Nejlepsi podminky byly asi druhy den a tam nam to slo trochu prekvapive nejlepe, myslel jsem puvodne, ze nejvetsi problemy budeme mit s vysokou rychlosti, ale opak je skutecnosti. A Henk s Anuskou to zvladaji zcela bez problemu, Henk je pan mistr, pri jeho figure je to neuveritelne, ale take je fakt, za oni jedini dva zatim nemeli tu pitomou rymu.
Byli jsme ted s pejskama na prochazce, maji vsichni vybornou naladu a litaji a blbnou jako sileni, tak se snad budou davat dohromady, ale jestli je to opravdu tak, to se vzdycky pozna az v zaveru zavodu, jestli to udychaji a vydrzi se silami tak, aby udrzeli plne tempo az do cile.
Trnkovci jsou na tom vyborne stale, tak jen doufejme, ze jsme nic dalsiho nechytli na zavodisti , coz nam zase prorokoval Zdenek Kohl, tak doufame ze byl jen mylnym prorokem.
Jenom Jirka senior je trochu hin z Uweho a jeho vykonu. Ale to se obcas stane, ze to nekomu mimoradne sedne a je nedostizny. A to je ted Uwe. Ma ke psum super pristup, trenuje dusledne a hlavou a ma skvele psy, vsechni jsou z ceska, dva od Kolaru a dva od Vanu. Posledni roky nemel zadne poradne vysledky, nemel poradne psy, ale kdyz pred tremi lety postrehl, ze cesi jdou nahoru a maji dobre psy vyborne zareagoval a dnes je absolutni hvezda.
Z Dawsonu telefonoval Klaus Starfinger a mame se asi na co tesit. Rikal ze v prubehu zavodu zranil sest psu. Trat je pry z poloviny na rece a zpatky po brehu v okolnich kopeccich a jeji povrch na rece se pry sklada z kusu ledu o velikosti golfovych az tenisovych micku a jeste jim tam v sobotu prselo.
Priroda je tu docela jednotvarna, takova celkem placata krajina a porost bych oznacil jako seversky bus. Stihle nebo hubene smrky, hubene brizy a jeste nejake listnace, ale spise krovi. Kdyz jsme prijeli a jeste mrzlo, v noci bylo i -25, nebylo nikde videt zivacka krome krkavcu. Ted tu poletuje spousta vselijakych ptaku ruznych velkosti od malinkych sykorek az po nejake slepice velkosti bazanta, asi nejake velke krepelky. Ty asi nejsou uplne bezne, protoze Ivanini psi delali peknej kraval, kdyz se promenadovaly okolo kennelu.
A pak je tu ohromna spousta ukecanych veverek. Na veverky mistni psi vubec nereaguji, zato nasi jsou z nich celi paf. Jsou to potvurky chytre a zvedave. Nase psy uz si okoukly a vedi, ze kdyz jsou na stake-outu nic od nich nehrozi a tak si cizi vetrelce chodi prohlizet pekne zblizka. Pritom furt stebetaji, jak baby na pavlaci, jako kdyby nadavaly.
No a z tech velkych, coz jsou losi, losici, losove jsem videl jenom stopy a celeho losa jsem videl jen na dopravni znacce. Zato Jirkove jak jeli vcera ze zavodu, tak byli v nejakem dobrem rozpolozeni a byli za to odmeneni dvema losy velkymi jak vrata od stodoly, kteri si v klidu, z krovi vedle silnice okusovali konce vetvi. Kluky to tak potesilo, ze se prijemne zakecali a prejeli odbocku k nasi zakladne asi o 15km.
No a jeste skvelym doplnenim zdejsich prirodnich kras byla polarni zare. Tu jsem si pri svem behani kolem psu v noci nejvice uzil ja, ale cestou z losovani jsme to take zazili vsichni, ve velmi pekne a rozsahle podobe.
No a to by asi bylo vsechno co Vam ted mohu napsat. Uz se vsichni vratili z nakupu a je treba zacit balit na zitra. V 7,30 vyrazime smer Dawson. Mame v planu ujet 500mil a prespat pred Whitehorse a ve stredu dorazit na misto, abychom nechali psy jeden den v klidu odpocnout a mohli se podivat na trat.
Takze se nyni asi na osm dni odmlcim, pokud se mi nepodari dostat k internetu. Mejte se pekne, nenechte se pri tani snehu splachnout a myslete na nas v dobrem.
Zatim ahoj Jirka.
17.03.05. .....23,50
Ahoj,
Zdravime Vas z Dawson City.
Nejnovejsi novinky jsou, ze je tu krasne. Porubaky jsme jeste nevideli a uz se nam dostaly do ruky mistni denni noviny. Jana jela prvni den kombinaci, tam se ji moc nedarilo. Ve Skj byla desata, ale skvele zajela Pulku, o osm vterin druhy cas a byla celkove ctrvta. Vsechno si vynahradila v Skj2. Zajeli to vsichni tri skvele(ona i psi) a Jana vyhrala a je mistryne sveta, kdyz porazila nejen vsechna devcata, ale byla take rychlejsi nez vsichni kluci.
Dnes jsme byli obhlednout teren. No, je to velmi zajimave prostredi, ale trat je velmi nudna, placata a rovna, zadna zatacka jen dlouhe oblouky. Vede cela po Yukonu od privozu proti proudu, projede kolem soutoku s Klondajkem objede dva, tri ostruvky a zase se vraci zpatky. Prevyseni je asi 3,5 m. Uprava trati asi probihala buldozerem a pak ji dorovnali normalni masinou, protoze okolo je bud hluboky snih nebo rozhazene a trcici kry. Povrch je tvrdy, ostry, vlastne na drobno rozemlety led.
Starty mame v patek od rana.
Dnes bylo krasne a teplo, po rece foukal docela silny vitr. Predpoved je rychle ochlazeni a zitra(v patek) asi -15 az -20.
...............A take trochu neprijemneho. Ukazalo se, ze Zdenek Kohl ma cich a prehled. Jeho proroctvi se bohuzel vyplnilo. Teple pocasi nam opravdu prineslo neprijemnosti, rozsiril se kasel a my jsme ho dostali take. Jeden Jirkuv pes hned v pondeli vecer, dalsi jeden cestou, moji tri psi zacali kaslat cestou a tak sotva jsme zacali trosku ziskavat formu po minule infekci, dostali jsme kasel podruhe za sezonu. Jirka tedy bude vybirat koho postavi, zatim ma ctyri zdrave a doufame, ze to tak zustane. My nemame na vyber a zkusime to se vsemi, ktere mame. Vsichni kaslajici se nam za ty tri dny vyrazne zlepsili, ale stale to neni ono. Bohuzel to zde neni vyjimka a tech nemocnych je tu rada. Svedka, ktera byla ve Fairbanks uplne zdrava nyni nevypada dobre a jeden Francouz krmi z ruky, jak jsou na tom spatne. Snad jen Uwe Radan vypada, ze ma zpusob jak se takovym neprijemnostem vyhnout.
A o takovych tech obycejnych vecech okolo muzu dodat.
Bydlime v hotelu na prijezdu k Dawsonu vedle Klondike River. Dorazili jsme po dvoudenni pouti napric Aljaskou a Kanadou, urazili jsme 1650 km. Jeli jsme dlouho na jihozapad a po projeti Haines na vychod a pak pred Witehorse jsme se zase otocili zpatky na severovychod a zase jsme jeli dlouho a dlouho, az sem. Reku Klondike mame za zady a Dawson pred nami.
Byla to hrozne dlouha, ale fantasticka cesta. Nadherne pocasi, nadherne hory, zajimava priroda a hlavne neuveritelne vzdalenosti. Stovky kilometru ani zivacek, nepotkate auto, cca kazdych dveste km je vesnice, ktera, kdyz je velka cita dohromady pet domu a dohromady jsme minuli asi ctyri vetsi mesta. Divocina je to neuveritelna a obrovsky rozsahla. Pilne jsme sledovali kde se objevi nejake zive stvoreni, ale nemeli jsme moc stesti. Videli jsme docela dost takovych bilych vrabcu, havrani to je docela obvykle stvoreni, jsou ve mestech docela beznou soucasti koloritu, potom jsme potkali stado koni a pro nas velkou vzacnost jednoho soba, primo na silnici. Kluci jeli jako obvykle prvni a pred nimi stal a premyslel krasny sob, asi se rozmyslel kam se vyda.
Bohuzel zrovna v tu chvili nas predjizdel nejaky magor, my jsme vyjeli za zatackou a on jak hrozne spechal ho vyplasil a tak jsme si s nim ani nemohli pokecat, ani jsme ho nestilhli vyfotit a mily sob se rozvazne, ale zvytecne rychle vzdalil do lesa.
Cesta probiha tak, ze se jede hodiny a hodiny o samote, sledujete prirodu, uzivate si slunicka a krasnych scenerii a je to take hrozne zradne, dlouho zadne auto, pak najednou najizdite z kopce na uzky most a najednou na stejny most se v protismeru riti take z kopce a v oblaku prachu ohromna cisterna, nasleduje tesne vyhnuti a za ni se vynori dalsi a za zatackou jeste jedna. Takze dlouho uspavajici pohodicka, znicehonic najednou prudky adrenallin a pak zase dlouho, dlouho pohodicka, pak trochu nuda a nakonec unava. Kdyz takhle jedete od rana cely den po ctvrte hodine uz to zacina byt opravdu unavne a posledni dve hodiny jizdy jiz byly trochu muka.
Celkove hodnoceni cesty vsak je, ze byla naprosto fantasticka
18.03.05 ......10,30
Jeste rychle co je nejnovejsiho. Ctyrky to jiz maji za sebou. Byla ukrutna zima, vzduch -22, snih -25, start ve stinu, vsichni leteli jako vitr.
My se chystame na start ve 12,00, Ivana v 15,00
tak ahoj vecer naseho casu.
18.03.05 .....16,30
Ahoj, jsem zase na netu.
Zdravim Vas po prvnim dnu. Není tu internetova kavarna, ale je zde verejna pradelna a maji tady v rohu stolek a dva pocitace, za tri dolary na deset minut a ctyri doliky za pul hodiny se muzete brouzdat po internetu.
První zavodni den je za nami.......
.......Bylo to tezke, pekelne rychle a bylo to neco, co jsme jeste i pri nasich bohatych zkusenostech nezazili. Takhle rychly zavod to se hned tak nekomu nepostesti. Mame s Jirkou ohromnou smulu, ze zde nejsme v optimalni forme a nemuzeme ukazat vse na co mame, tak jako to ukazuje Uwe. Uz jen z analytickych duvodu by mne zajimalo, jak rychle by nasi psi mohli bezet v optimalni forme, zvlaste nas kulturista Henk.
Jirka jede s nahradniky, my jsme postavili vsechny, protoze nahradniky stejne nemame a pokud by nekdo odpadl, budeme holt odkladat.
Nemame jeste oficialni vysledky, ale prvni zpravy jsou, ze Jirka je zatim ctvrty cca 50s za Uwem, pak je Lou Serre a Agneta Hegborg nebo obracene. Pavel je zatim desaty.
Ja v sestkach jsem treti asi 40s za Johnem Perry(USA) a 4s za Kristinou Astrom(SWE) a stiha nas s 20s odstupem Lou Serre(CAN).
Samozrejme musime si jeste premerit delku trati, podle oficialnich udaju by rychlosti byly fantasticke. Uwemu to vychazi 36,64km/h, Jirkovi 34,66 a to bezel s polovinou nahradniku.
U sestek to vychazi o neco méně, prvni jel 34,81km/h a moje rychlost ma byt 33,72km/h. No je to zajimave, ale moc se mi tomu nechce verit.
Ivana prave dojela a predbezne je ctvrta.
Musim rici, ze obdivuju nase psy, ze dokazou tak rychle bezet. Bezeli skvele a stale jsem cekal, kdy tomu silenemu tempu podlehnou a odpadnou a oni to v podstate vydrzeli az cile. Na to ze bojujeme s virozou je to fantasticke a snad se to neprojevi negativne zitra. A to jeste mame trochu rezervy. Cilova rovinka je tu 2km dlouha a jedna moje cubinka na jejim zacatku zacala trousit a trousila az do cile, takze nas finis byl podstatne slabsi nez mohl asi byt. Tady opravdu zalezi na kazde malickosti a jsem zvedavy zda vsichni vydrzime tak vysoke tempo cele tri dny.
Pocasi bylo jako kdyz je v zime uplne jasno, rano ukrutna zima a pak na slunicku docela prijemne, takze my jsme jiz jeli v prijemnych -15.
Zitra nas ceka hromadny start. S nasi predstavou hromadneho startu to vsak nema mnoho spolecneho. Je zde upraveno 16 drah, ktere se postupne po dvou sbihaji az je na konci jen jedna a to cele trva dva kilometry. Ale co je hlavni mezi drahami je bariera vysoka asi 70cm, takze prvnich 500m se psi vubec nevidi a teprve postupne se setkavaji a sjizdeji na stejnou drahu.
Zajimave take je, jak rychle se daly dohromady Svedky Agneta s Kristinou. Na zavode minuly vikend mely spoustu problemu, koncily az vzadu a dnes opet bojuji o prvni mista.
Ted uvidime co bude dal, protoze problemy se mohou sirit. Ted sem k nam jezdi vencit psy nejaky american, kteremu kasle cele auto a prave se klidne postavil 3m od naseho auta, uz na to reagujeme precitlivele a hned jsme se museli odsunout alespon na 10m.
A ani zavodnici nezustavaji usetreni. Hlavni favoritka osmicek Ushi Lubhart prave ziskala mohutnou chripku a to by nam jeste chybelo.
Tak snad s lepsimi zpravami zitra. Ahoj vsem.
19.03.05 ..22,00 kanadskeho casu, coz je posun o devet hodin.
Mame docela honicku a tak nezbyvala volna chvilka dostal jsem se ke psani teprve nyni.
Tak co je noveho. Pres den je krasne, v noci bylo trochu zatazeno tak bylo prijemnych jen -20, ale nez se oblacnost roztrhala, tak mraz trochu pridrzela a vydrzelo to az do 11,00 to moc prijemne nebylo. Kdyz pred polednem vylezlo slunicko, tak se to trochu zlepsilo. Druha velka novinka je, ze na Yukonu zacinaji pukat ledy. Ledova cesta pres Yukon, tzv. Ice Bridge ma od rana pul centimetru trhlinu po cele delce a o 20m vedle, na nasich startovnich zonach, je dalsi trhlina skoro 1cm siroka. Snad jeste zitrek odjezdime, nez se to da do pohybu, plavecka vlozka by se nam opravdu nelibila.......
....Trochu nas tu tahaji za nos, vratili jsme se z porady a mame vysledky ctyrek a sestky a osmicky budou zitra rano v miste startu.
Vypada to, ze zmatky v casech pokracuji, tak to trva trochu dele nez se shodnou na konecne podobe vysledkove listiny. Pavlovi cas prvniho dne zlepsili o minutu, tak se posunul na pate misto.
Dnes jsme absolvovali druhy den formou hromadnych startu. Ctyrek je sestnact a startovaly vsechny najedou, sestek je vic a tak byly rozdeleny do dvou skupin , osmicky startovaly normalnim intervalovym systemem.
Skoro vsechny ctyrky vystartovaly velmi dobre a v miste spojeni trati, tj. asi po 1,5km rozjezdu byly skoro vsechny najednou s nepatrnymi rozdily, takze se udelal trochu chumel, ktery se pomalinku roztahl do vlacku. Bohuzel v miste nejvetsi koncentrace se Jirkovi zamotali psi a leader se svlekl z postroje. Takze Jirka nez rozmotal a oblekl postroj ztratil pozici a vyjizdel dal na trat jako posledni. Postupne zase predjizdel, ale celo zavodu jiz nedotahl a dojel tesne za Pavlem na osmem miste se ztratou 55s.
Zitra se startuje Gundersenem, coz znamena ze se startuje podle poradi a cas startu je urcen ztratou na prvniho po dvou dnech a tak kdo prijede do cile prvni je vitez, druhy je druhy a konecne poradi bude urceno tim kolikaty kdo dojede.
První jede Uwe ve 13,00; druha Agneta ve 13,00,18; treti Lou Serre ve 13,00,24; ctvrty J.Herriges ve 13,00,55; paty G.Mars ve 13,01,33; sesty Pavel Porubsky ve 13,01,34; a sedmy Jirka Trnka ve 13,01,37; dalsi jiz je o pul minutu dale.
Prvni skupina sestek startovala v 15,00 a byli to zavodnici na sudych mistech, druha skupina startovala o 15min.pozdeji, umisteni na lichych mistech. V prvni skupine nejlepe odstartovala Kritina a Lou Serre a nakonec Kristina vyhrala s naskokem 20s.
Ve druhe skupine se povedlo nejlepe odstartovat nam a vyjizdeli jsme na trat s naskokem asi delky sprezeni pred Johnem Perry. Dve tretiny trati jsem jel prvni a posledni tretinu jsme se stridave predjizdeli. Bohuzel jsme se navzajem nezrychlovali, protoze on mel dva psy, kteri pri predjizdeni meli vice zajmu o moje psy nez o beh. Do cile jsme dojeli spolecne a on byl na care o delku psa vepredu. Byli jsme rychlejsi o 7s nez Kristina.
Takze v konecnem zuctovani zvysil John Perry naskok z prvniho dne o pul sekundy a ja jsem preskocil Kristinu o dve sekundy.
Zitra tedy startujeme 40s za Perrym, Kristina 2s za mnou a za nami jede s odstupem 45s Lou Serre.
Je to pekelne rychle, uvidime zda to vydrzime a popereme se alespon o stribro, rekl bych, ze Perry je tady jasne rychlejsi nez my. Nasi psi bezi moc dobre, ale ne nadoraz jako behali v unoru a v zaveru jiz neudrzi tempo, ktere nasadi na zacatku. Po dobehu jsou pak velmi rychle zase svezi, zadne dlouhe vzpamatovavani, jako probihalo v Norsku, takze jeste nejaka rezerva tam je, ale uz si na ni neumime sahnout. Nu a abychom to nemeli uplne jednoduche, zacina nam cim dal vic kulhat Anuska a zatim nevime proc.
Tak jsem u psani usnul a odeslu to az dnes rano 20.03.05 9,00. V noci bylo jasno -28, chystame se na posledni kolo, jeste musim namazat. Anuska ma puklinu ve ztvrdle casti briska pod drapem. Kdyz vyleze z tepla kulha, ale mraz je skvele anestetikum a po chvili chozeni po snehu a ledu kulhat prestava.
Uvidime s jakym tymem nakonec nastoupime, ale zas tak slozite to nebude, bud s peti nebo se sesti.
Takze drzte nam palce a my jdeme na to.
V osmickach se po dvou dnech vytvorily dve dvouclenne skupinky, ktere jedou o sekundy a mezi nimi se na tretim miste s odstupem jedne minuty na obe strany drzi Lena Havimaki(FIN). Prvniho a druheho deli par sekund jsou to Francouz Christian Taveau a John Perry(USA). Lena je treti a pak je dvojice ctvrte a pate místo, po dvou dnech je deli 3s. Ivana Nolke(CZ) je ctvrta a za ni je paty Mike March(USA). Za nimi je jiz odstup jedne minuty. Pokud je jejich delka trati spravne uvedena, jezdi take mimoradne rychle. Proste fantasticke zavody. Jenom ty intervalove starty po dvou minutach jsou trochu vetsi nuda, protoze se moc dlouho cuci a nic se nedeje.
Ivana jede dobre, vyrovnane si drzi tempo a aby se problem nevyhnul nikomu, zacinaji ji pokaslavat psi. Jejich trat je podstatne zajimavejsi nez nase, protoze na 6km opousteji reku a jedou asi 6km kopcovitym terenem po brehu a mají tam jeden pekny sesup. Na zdejsim zledovatelem terenu je to docela vyznamne zpestreni jinak celkem nudneho trailu, bohuzel ne pro nas.
Jen pro priklad, i kdyz jedeme velmi rychle oblekam se jako divak, protoze bych jinak zmrznul. A kdyz jsem si vcera zapomnel vymenit rukavice jel jsem celou trat zahaknuty za predlokti a masiroval si ruce, aby mi neupadly.
20.03.05 ..23,00
Mistrovstvi sveta je za nami.
Pocasi bylo dnes krasne, ale zima jako v mrazaku. Sice jen -15 stupnu Celsia, ale foukal silny vitr a byla nam poprve poradna zima na startu i cili a na trati to bylo jako zavod plachetnic. Prvni pulka trati vyzadovala roztahnout co nejvic plachty a letet s vetrem, druha pulka byt malinky a jeste mensi, protoze protivitr byl opravdu nemily a jeste trochu zesikma, takze sfukoval z trati.
Trhlina na ledove ceste Ice Bridge se rozsirila na dva centimetry, trhlina ve startovni zone asi na 3cm a obe trhliny byly jiz pres celou siri reky.
Jako kazdy den, prvni odjely ctyrky. Uwemu se nevyhnuly problemy, startoval stejne jako predchozi den se tremi psy, ale svuj naskok s prehledem uhajil a prijel prvni, takze vyhral.
O druhe misto svedla boj Agneta Hogberg(SWE) s domacim zavodnikem Lou Serre(CAN) a Agneta v cili nezopakovala vcerejsi finis a o delku psa prohrala. Druhy tedy skoncil Lou Serre a Agneta treti. Ctvrty dojel J.Herriges(USA), ktery startoval s pulminutovym naskokem pred patym, sestym a sedmym, kdyz svuj naskok tesne uhajil. Jirka startoval sedmy tesne za G.Marshem a P.Porubskym. Jirka a Greg odjeli Pavlovi v polovine trati a v cilove rovince finisovali spolecne. Jirka zajel vyborne, byl na care o delku sprezeni drive a vybojoval 5.misto.
Pavel dojel asi devaty, ale byl diskvalifikovan, protoze pred cilem se mu poprali psi se sousednim sprezenim.
Druhe startovaly sestky. J Perry o 40s prede mnou a Kristina tesne 2s za mnou. A Lou Serre 49s za Kristinou. Na trati se situace zpocatku vyvijela podle predpokladu a s Kristinou jsme se krasne vezli vedle sebe, ona vpravo ja vlevo. Tesne pred polovinou trati bylo nekolik pravych zatacek, tak jsem ji pustil pred sebe. Kdyz jsme vyjeli za prvnim ostrovem na dlouhou rovinku najednou jsme pred sebou videli Perryho. To vypadalo moc dobre. Pak najednou Perry zastavil, my se mu rychle priblizili a stejne rychle se blizil muj konec. Kristina vpravo od neho mela asi 2,5m a hladce projela, ja jsem byl vlevo tesne za ni, ale moji leadri se rozhodli, ze pobezi vlevo od Perryho, kde bylo asi 1,5m mista. Bohuzel v tu chvili byl Perry u svych psu a kdyz moji leadri minuli jeho sane a zadaky rozbehl se primo proti nim. Oni se lekli a zpomalili, on padil proti nim a jak machal rukama uskocili pred nim do hlubokeho snehu a stahli tam jeste druhou dvojku. Moje sane staly tesne za jeho sanemi a z meho sprezeni byl smotany chumel psu v hlubokem snehu vedle mych sani a ja stal na brzde a vytahoval kotvu. On si po likvidaci meho tymu klidne naskocil na sane a odjel asi 50m za Kristinou.
Moji leadri se pri hrabani z hlubokeho snehu otocili dozadu, takze nakonec obesli moje sane. Kdyz jsem natahl a rozmotal sprezeni zjistil jsem, ze mam sane otocene do protismeru a snury navleknute za konce lyzi. Myslim, ze jsem se vymotaval ze vsech techto smycek bleskove, prestoze mi to pripadalo jako vecnost, ale i tak, kdyz jsem znovu vyjel a zvedl hlavu, tak na trati kterou jsem videl pred sebou jiz nikdo nebyl a nejblizsi zatacka byla tak 250-300m. V tu chvili jsem si od plic zanadaval, ale padili jsme dal. Projel jsem sam, osamely a samotinky smycky kolem ostrovu a kdyz jsem znovu vyjizdel na reku najednou je oba vidim pred sebou na vzdalenost tak asi 100m. To uz se mi libilo vic, protoze jsem se stale priblizoval. Perry pak Kristine trochu odskocil a ja se stale priblizoval. Pred cilovou rovinkou jsem je mel tak na 50m. Nakonec vsak pro mne byla ta 1,5km dlouha cilova rovinka trochu kratka, protoze jsem je sice pomalu dojizdel, ale moc pomalu a v cili jsem byl jeste asi tak 40m za Perrym a 20m za Kristinou.
Takze jsem byl motajicim Perrym odsouzen do role prihlizejiciho statisty a nemohl jsem si souboj na pasce uzit, na coz jsem se tesil uplne nejvic. Ten darebak prenesl svoje problemy na mne a ani se pak neprisel omluvit.
Ctvrty dojel s odstupem Lou Serre.
Zaver zavodniho dne tvorily osmicky. Startovaly stale po dvou minutach, coz je jak jsem jiz rikal nuda a strasne dlouhe a my byli jiz totalne zmrzli.
Byl to souboj o první misto mezi Perry a Taveau, ktery rozhodl ve svuj prospech Francouz. Treti misto s prehledem uhajila Lena Vestas Havimaki a o ctvrte místo bojovala Ivana se 3s naskokem. Ivana nakonec podala vyborny vykon a s prehledem ctvrte místo uhajila a zvysila naskok asi na 1min.
Ukoncenim mistrovstvi bylo vyhlaseni vyhlaseni vitezu v mistni spolecenske hale. Zacatek v 18,30
Meli opravdu vyborne jidlo.
Pak asi hodinu stale nekomu dekovali, pak dalsi hodinu vyhlasovali juniorske zavody, kde meli pet kategorii pro asi patnact ucastniku, pak zase nekomu dekovali. Nakonec udelali i vyhlaseni tri kategorii MS, coz nakonec vypadalo jako doplnkovy zavod k tem juniorum. Pak jeste chvili nekomu dekovali. Zaver programu bylo predstaveni jedne zpevacky s kankanem tri devcat a pred 23,00 jsme sli domu.
V kratkosti prvni dojmy po ukonceni zavodu.
Jsme moc radi, ze jsme zde byli i se vsemy problemy, ktere nas potkaly, je tu nadherne.
Bylo to na krasnem romantickem miste, v perfektnim prostredi, na zdejsi podminky meli moc dobre udelane trate i jejich zabezpeceni.
Absolutni bordel meli v casomire, první den chaos kolem P.Porubskeho, vcera Svedi konstatovali, ze podle jejich mereni se jel uplne jiny zavod nez je na vysledcich a vrcholem byl dnesni den. Predbezne vysledky, ktere se nam dostaly do ruky byly spravne snad jen u osmicek, pokud vubec.
U ctyrek meli prehazene poradi, coz pri dojezdu Gundersenem je umeni i pro propadajici studenty z pomocne skoly. A u sestek meli spatne vsechny casy i odstupy zavodniku. Snad jen u prvnich tri v kazde kategorii meli jistotu, ze jsou spravne. A tak vysledkove listiny samozrejme nemame.
Poradatelum nelze uprit snahu, kolem zavodu se motalo snad cele mesto, ale to nejzakladnejsi jim uteklo, meli katastrofalni casomiru a kdyz udelali chybu nedokazali ji nalezt a spravne opravit. Vubec jsem tu nepostrehl ulohu IFSS. Tim White se tu zpocatku pohyboval, ale poslední dva dny jsme ho nevideli a ani na vyhlaseni jsem si ho nevsiml. Garance urovne takovehoto podniku ze strany mezinarodni federace byla asi nulova.
To opravdu kazde nase okresni zavody maji tu samozrejmost, kterou je casomira zabezpecenou mnohem lepe nez to bylo tady.
Tak a ted se jiz chystame na cestu na zakladnu. Bude nam to trvat zase dva dny. Jedeme 850km do Haines, prenocujeme a pak dalsich 822km do Fairbanks.
Zatim tedy od vsech ucastniku vypravy Ahoj
Tezsi nez cele MS bylo nahrat tuto zpravu. Selhala mi disketa a sehnat novou tady nebylo nic jednoducheho.
24.03.05 ..15,00
V utery vecer kolem pul osme mistniho casu jsme dorazili na nasi Aljasskou zakladnu u Ivany, Salcha, Old Valdez Trail. Cesta nam trvala opet dva dny a zvladli jsme ji bez problemu. Nyni si uzivame dva dny odpocinku, davame dohromady sebe, psy i svoje veci. Nejvetsi prace je dnes s autem, ktere nam asi 300km pred cilem zacalo hlasit, ze to nebudeme mit moc jednoduche.Smilovalo se nad nami, vydrzelo az domu, ale dnes je od dopoledne v opravne a jeste neni zpatky, ovsem ten pozdni navrat nemusi byt jen zavaznosti zavady, ale jestli Hanicka se starsim Jirkou zavitali nekam do mesta tak urcite vymetaji vsechny obchody.
Mame take trochu casu na rekapitulaci naseho pobytu zde na Aljasce a pripravu dalsich akci.
Je to docela povedena vyprava. Mame za sebou dva zavody, dlouhatanskou cestu pres Aljasku a Kanadu spoustu paradnich zazitku i vselijakych problemu.
Zatim to vypada, ze se dostavame z chorob, ktere jsme nachytali pred cestou do Dawsonu. Ten mistni kasel je opravdu tridenni, tak jak rikal zdejsi veterinar. Po trech dnech od prvnich priznaku jiz psi vubec nekaslali a nyni jsou vsichni vporadku, pokud to nepropukne u tech, kteri to jeste nemeli, protoze tady na Aljasce je zase teplo.
Ale aby to nebylo uplne jednoduche, zacaly nam harat dve feny, treti se chysta zacit a ted jsou ty dve potvory v optimu. Musime jen doufat, ze nam to moc nenarusi moralku v tymu. Jirka ma jen jednoho nekastrovaneho zadaka, ten bude mit klid, ale nasi leadri zacinaji byt jak pomateni.
Chystame se na zavod v Toku. Podle vypraveni mistnich je to velmi prestizni zavod s velikou ucasti. Nejedou se ctyrky, jedou se sestky na 5,6mile(9km), osmicky na 8mil(12,8km) a unlimited na 16mil(25,6km). Je to supersprint, o neco kratsi trate nez byva obvykle, aby se mohli michat jezdci sousednich kategorii. Je to zaverecny zavod sezony, neco jako posledni mazani pro nas na horach.
Takze se muzeme rozmyslet zda pojedeme sestku nebo osmicku, ale asi sestku, tam bude nejvetsi konkurence.
Kdyz zhodnotime nase pusobeni na minulych dvou zavodech, tak myslim, ze jsme sice nebyli tak dobri, jak bychom mohli byt v plne forme, ale ostudu jsme neudelali. Evropane zde vubec dopadli dobre a na zastupce zdejsiho kontinentu zbylo ponekud mene medaili nez by si asi predstavovali, at na MS IFSS nebo LNAC. I kdyz za jedine opravdu evropske vypravy ve sprezenich muzeme povazovat nas, Uweho a Svedy, my a oni jsme se take ucastnili ME. Ostatni reprezentanti Evropy jiz na Aljasce ziji nebo tu byli celou sezonu. Ve sprezenich se vubec neobjevili Norove. V lyzarskych disciplinach opet Evropane kralovali.
Proti vysledkum, ktere poradatele MS zverejnili na svych strankach, jsme podali protest. Meli v casomire binec od prvniho dne, ale posledni den to vyvrcholilo, kdyz zamenili pri Gundesenu dojezd Jirky Trnky a Pavla Porubskeho. Pavla diskvalifikovali, protoze pred cilem jeho psi napadli sousedni sprezeni a tak dali Jirku na 7.misto, prestoze dojel paty. Neuveritelna chyba, kterou jsme jim oznamili jiz v Dawsonu a oni ji stale opakuji, i kdyz je tak lehce prokazatelna. Pavel by s casem, ktery mu pridelili dojel minutu pred sprezenim se kterym meli rvacku.
I v sestkach maji zatim vsechno spatne, takze jedine co se jim snad povedlo jsou osmicky, kde meli pri dojezdech spoustu casu a ani nemohli nic splest.
Probirali jsme take vyvoj pouzivani psu do sprezeni s usedliky z Dawson City. Jeste pred patnacti lety tam mel kazdy, kdo se potreboval pohybovat po vetsim uzemi v zime nebo v lete nekolik psu. Zhruba pred temi patnacti lety se situace zacala postupne menit. Nastupovaly skutry na zimu a ctyrkolky na leto. Postupne si vsichni kdo mohli poridili stroje a asi poslednich deset let jiz ma psy jen ten kdo je ma rad a je ochoten se o ne cely rok starat. Fakt je, ze vsude kde to jen jde je spousta stop po skutrech a na silnici ma kazde druhe auto prives a na nem veze jeden az tri skutry.
Dnesni sen vetsiny obyvatel Dawson City a blizkeho okoli nekolika stovek km pry je, vlastnit skutr, ctyrkolku a lod, o aute nemluvim to je povazovano za samozrejmou nezbytnost.
25.03.05 ..21,00
Ted budeme dva dny mimo dosah internetu, tak si budu psat jen poznamky a pak je snad prehraju na mushing.
Dorazili jsme do Toku, je to asi 320 km od nasi zakladny a podle pruvodce Aljaskou se tohle mestecko drive jmenovalo Tokio. Po utoku japoncu na Pearl Harbour mistni obyvatele usekli dve posledni hlasky a udelali nazev mesta TOK. .........Maji tu velmi podobny mushersky stadion jako ve Fairbanks. Velikansky srub v nemz maji zazemi, vez rozhodcich a krasne udelane, ale trochu uzke trate, tak na 2,5 sani vedle sebe, ktere jsou opet skoro na rovine. Mirne vlnity profil a tahle zatacky se klikati spalenym lesem podle silnice(Alaska Highway) a zase zpatky.
Stavby jsou trochu zanedbane, ale stadinon a trate jsou opravdu perfektni. Asi zde neni takova frekvence trenujicich, protoze jsou podstatne cistsi. Ale snehu tu maji opravdu malo, pri zdejsi zime to asi staci, ale u nas by stacila jedna mala obleva a nebylo by uz davno po snehu ani pamatky.
Vratili jsme se ze zahajeni. Ve srubu na zavodisti probehlo prihlasovani, vecere a losovani. Tady si na losovani vubec potrpeji, ono je to takove predstaveni zavodniku, asi aby take ostatni vedeli jak kdo vypada. Na zavodisti jiz na seznamovani neni cas a clovek si vsimne tak tri az peti lidi a pak jen lita kolem svych psu.
Je tu opravdu velka ucast. Zaverecny zavod sezony zde ma velky zvuk, je tu 39 zavodniku v sestkach, 28 v osmickach, pouze unlimited ma jen 10 zavodniku.
Delky trati podle oficialniho programu jsou 6mil pro sestky, 8mil pro osmicky a 16mil pro unllimited. Tady si s delkami trati moc nelamou hlavu, tak si to musime premerit.
Po prihlaseni zavodniku rozdavali tabulku s prehledem rekordu trati a jsou to casy, ktere nam trochu vyrazeji dech, tak doufame, ze se jim budeme schopni alespon trochu priblizit. Rekord je 16:31, Brigitte Naes v roce 2001. Pri delce trati 9,6 km je to uzasna rychlost, na rece v Dawsonu jeste asi docela realna, ale tady? No uvidime.
Vypada to, ze umisteni v prvni petce bude docela uspech. Skoda, ze rada sestkovych zavodniku zvolila start v osmicce, to teprve mohla byt poradna konkurence.
26.03.05 .. 13,00
Mame za sebou prvni kolo.
Trochu nerozumim svym pocitum. Od startu jsem mel dojem, ze je to takove dost tupe a ze jedeme pomerne pomalu. Leadri vypadali, ze jdou spise rozvazne nez divoce a sem tam jsem videl, ze se snura mrska nahoru a dolu nejen u nich, ale i u ostatnich. Sam jsem byl nabaleny v nekolka vrstvach a v oteplovakach, tak jsem tam stal jak kulicka, ale taky jsem se snazil jim pomoci a povzbudit je k vyssimu vykonu. Z jizdy jsem mel pocit, ze jak jsme vyjeli, tak jsme dojeli a chybel tomu takovy ten odpal.
Prekvapeni pro mne se konalo v cili, kdyz nase casomira signalizovala cas na hranici rekordu trati.
Oficialni vysledky potvrdily, ze se letos jedna o mimoradne rychly zavod. Opravdu jsme vyrovnali rekord trati a prvnich pet zavodniku je narovnano v osmi sekundach, ja jsem prvni s casem 16:31 a Jirka Trnka je paty s odstupem 8s, jeste sesty R.Ropertz ma odstup jen 12s a desaty ma ztratu necelou pul minutu, uzasne vyrovnany zavod.
Podle Jirkova mereni je trat trochu kratsi nez uvadi poradatel, celkem 9,44km, ale ani tak nejsou rychlosti nijak spatne.
Zitrek bude mimoradne zajimavy, kdo bude schopen udrzet nasazene tempo?
28.03.05 ..9,00
Je rano po uspesnem zavode a my uz zaciname myslet na cestu domu do Evropy, Ceska, Omic-Horniku a Harrachova.
Dostal jsem chvilku volna na asi posledni moji reportaz z Aljasky.
Vcera jsme hned po vyhlaseni cestovali domu, tak jsem v kratke chvilce po dojezdu stihl jen prehrat svoje poznamky. K veceri jsme si dali slavnostni pizzu a jedno sampano, chvili jsme jeste rusili Jima, ktery chodi brzo spat, protoze na rozdil od nas musi brzo rano do prace a sli jsme take zalehnout. Dojmy ze vcerejska jiz nejsou tak bezprostredni, ale stejne je to skvele.
Vyhrali jsme 51st Annual Race of Champions v 6 Dog Class v TOKU na Aljasce. A vyhrali jsme dvojite, ja jsem obhajil prvni misto ze soboty a Jirka poskocil z pate pozice na druhou.
Za odmenu jsme cestou potkali ctyri losy a mohli se s nimi chvili potesit. Jsou to obrovsti tvorove, kteri se k Vam otoci zadkem pak vykrouti hlavu dozadu a celou dobu Vas bez hnuti sleduji. Dva se prochazeli po louce asi padestat metru od silnice, tak jsme za nimi zajeli. Pokud jsme byli v aute jen nas klidne sledovali, jakmile jsme vylezli, hned se dali do pohybu a kousek odbehli. Pak jsme jeste potkali dva, kteri se pokouseli prejit dalnici a chvili jsme jim v tom asistovali. Kdyz se jim to povedlo zmizeli nam v krovi z dohledu.
Vratim-li se k zavodu, tak je uzasne, ze jsme prvni dva skoncili oba z naseho ceskeho tymu. Pomalu jsme se vybabrali z chorob, ktere jsme tu posbirali a trochu jsme mohli ukazat, ze i na zdejsich velmi rychlych tratich to nasi psi zvladnou a kdyz budou bez problemu mohou byt i nejlepsi. Kdo sem do Toku neprijel, ten vetsinou nemel psy v poradku, aby mohl zavodit, nekteri prestoupili do osmicky.
Byl to mimoradne vyrovnany a rychly zavod. Dokonce prvnich sedm zavodniku se zapise do zdejsich tabulek, protoze na teto trati je celkovy soucet casu pod 34 min., ktery dosahli, povazovan za cas hodny zaznamenani do tabulky rekordu. Zatim to byli maximalne tri zavodnici rocne v letech 2002 a 2001 a letos hned sedm.
Byl to fantasticky boj o sekundy, kdy prvnich sedm je narovnano ve 29s a v cili se sledoval s napetim kazdy dojezd.
Mimoradne zvlastni mi pripadaji me pocity z jizdy. V sobotu mi pripadalo, ze je to tupe a moc to nejede a pritom jsme vyrovnali rekod trati a v nedeli jsem mel pocit, ze to docela dobre jede a oproti sobote jsme se zhorsili o 26s. Byly nejake jine podminky, i kdyz to na prvni pohled nevypadalo, protoze se zhorsili vsichni a cas pod 17min zajeli v druhem kole pouze dva zavodnici, kdezto v sobotu jich bylo devet.
Nedovedu si to vysvetlit, trat byla stejna, teplota stejna nebo i trochu nizsi, jen v nedeli bylo zatazeno, kdezto v sobotu svitilo slunicko. Ale hlavne v nedeli jsem mel pocit, ze to jede dobre, lepe nez v sobotu. Nevim jak to vysvetlit, asi bych si musel dele zvykat na zdejsi vysoke rychlosti, abych je dokazal posoudit citem. Kdyz jsem slysel svuj cas po druhem kole, tak jsem si rikal a jeje to budeme tak sesti. A oni se nakonec zhorsili uplne vsichni a my zustali i ve druhem kole nejrychlejsi, opravdu divne podminky. Jen Jirka, ktery mel v prvnim kole problemy s predjizdenim a jel na pet psu se zhorsil malo a vyhoupl se z pateho na druhe misto a vyborny byl taky Rudi Ropertz, ktery se zhorsil nejmene a ze sesteho se posunul na treti.
Dalsi dve tridy jiz tak vyrovnane nebyly. V osmickach vyhrala U.Liebhart a unlimited celkem jasne Egil Ellis.
Ivana mela v tymu problemy, snizovala stav psu a po docela peknem osmem miste z prvniho dne skoncila desata.
Po dojezdu osmicek jsme se mohli venovat podrobnemu sledovani zavodu unlimited. V letosnim roce neporazeny a neporazitelny Egil Eliis opet vyhral a ziskal zvlastni cenu za vitezstvi ve vsech prestiznich zavodech teto sezony, neco jako jsou Grand Slamy v tenisu.
Sledovani zavodu unlimited je docela zabava. Po sesti km se trail dostava k dalnici, pak pod dalnicni most, dalnicni most je vetsinou obsypany divaky, kteri prebihaji silnici, jak jednotliva sprezeni projizdeji pod mostem. a pak vede podel dalnice, az cca na 20km prejizdi dalnici po nasypanem pruhu snehu a zase se vraci po druhe stane zpet.
Spousta divaku po startu naskace do aut a jede vedle sprezeni po dalnici, pockaji az sprezeni prejedou dalnici a vraci se s nimi nez zmizi v lese zase asi 6km pred cilem. Pak je na dalnici opet zavod do cile, aby to vsichni stihli nez se objevi prvni zavodnik.
Moc pekny zazitek a Egil byl opravdu vyborny. Jeho druhy tym skoncil druhy, vedla ho jeho zena Helen, byla kazdy den o neco pomalejsi, ale mela i mene psu. Treti skoncil Rudi Ropertz.
Takze TOK bylo pekne ukonceni naseho zavodeni zde na Aljasce. Celkove zhodnoceni si budeme muset jeste udelat, ale myslim, ze to nebylo tak spatne. Sice jsme meli v prubehu pobytu velmi spatne pocity, kdyz jsme nachytali kasel a propadali trudnomyslnosti, ale prekonali jsme to, dali se dohromady a zaver stal za to.
| | Krejčí Jiří | Další články autora | Diskuse (0) | Verze pro tisk | |
| Hodnocení článku : |
1
|
2
|
3
|
4
|
5
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
Dosavadní hodnocení 5,28 (3739)
|
| 1=špatný 5=dobrý 10=výborný |
|
Info
přihlášeni jsou 0 členi
právě si čtou 3 lidé |
Webhosting
|
|
