Sezóna ještě nezačala a období vymýšlení, zlepšování a testování nových potřeb pro mushing trvá. Po článku o testovaných nových granulí Hi Performance od společnosti KSK Bono jsem připravil další článek o nově vyrobených postrojích převážně pro individuální disciplíny.
Od doby závodění Evropských saňových psů a krátkosrstých Alaskánu husky postupně vznikaly problémy při používání klasických postrojů typu X BACK. Byly to odřené hrudníky, podpaždí a u některých jedinců, pro svůj ostrý a hluboký hrudník, postroje moc dobře neseděly. Odstranit tyto problémy se dařilo pouze úpravami a přidáním nového šetrnějšího materiálu vůči srsti. Chyběla zde nová konstrukce postroje, která by zaručila nadobro tyto problémy odstranit.
Na výrobu nové konstrukce postrojů firmou Manmat byl námět jedné z nejlepších závodnic Hillestad Lena B. z Norska, kde na Mistrovství Evropy Esdra ve sprintu na suchu v Bělči nad Orlicí startovala s velice jednoduchou konstrukcí, s jakýmsi chomoutem z měkkého materiálu prodlouženým do zadní části těla, aniž by jakákoliv část pokračovala předkem pod hrudníkem.

Je to výzva - "hozená rukavice" pro výrobce a distributory Hi-performance. Je to výtečný způsob objektivního hodnocení toho "svého nejlepšího" krmiva a možnost porovnání s ostatními značkami.

Smůla se lepí na paty. Štěstí v neštěstí. Tyto hesla nás organizátory a hlavně Jardu Hanuše letos provázely při organizaci letošního závodu ve skijoringu v Říčkách. Musím Jardu poplácat po rameni, že tuto psychickou zátěž vůbec vydržel. Aby ne, je ostřílený už z tolika zorganizovaných závodů. Je pravda, že pro tentokrát byl trochu rozhozen ze strávené týdenní dovolené na Janovičkách, odkud právě přijel ještě nalíčen v obličeji jako účastník a organizátor karnevalu.

Podle SMS a e-mailů naší od výpravy.

12.2.2006 16:40

Dnešní nedělní den začal podobně jako ten předešlý. Start i trasa byla naprosto stejná, tedy 40 km. I počasí a teplota se vyrovná tomu včerejšímu. Start byl posunut na desátou a s tím i veškerá ranní příprava. Odjíždíme na 12 km vzdálený start s převýšením od stakeoutů asi 300, když právě vychází slunce nad horami. Pavel opět hýří optimismem a já s nadějí, že nebudu celkově poslední. Startuji jako druhý 2 min. za osmičkou haskánů Mathis Catherine z Francie po 7 km jí dojíždím a společně jedeme asi 20 km. Potom se při jednom táhlém kopečku zapomněla a už jsem jí až do cíle neviděl. Do cíle přijíždím jako první, ale ve své kategorii celkově končím jako sedmý.

„ŠEDIVÁČKŮV LONG JE NEJTĚŽŠÍ A NEJDELŠÍ LONGOVÝ ZÁVOD VE STŘEDNÍ EVROPĚ“ To se všude píše, to se všude říká. Ani nevím co mě to napadlo. Vždycky když jsem s někým nezasvěceným mluvil o psech a psím spřežením každý se mě hned zeptá „…já znám závody v Deštném, jezdíš ho taky?“ a já hned odpovím „ne to na mě není já mám sice čtyři psy, ale jezdím většinou sprinty do 10 km s jedním nanejvýš se dvěma psy“. Až letos jsem se před měsícem rozhodl, že se zkusím tohohle obávaného závody aspoň zúčastnit. Rozhodl jsem se po tom co mě omylem zůstal po Sumcovi pes, kterého nikdo nechtěl a moje provozu schopná smečka tedy stoupla na čtyři feny a jednoho psa (3 AH a 2 ESP).