Podívejme se nejprve na zkrácenou historii:
V roce 1958 daroval Leonard Seppala norskému cestovateli jménem Helge Ingstad
fenku sibiřského husky Molinka of Bow-Lake, která se stala první haskou importovanou
do Norska.
Pro Nory je typické věnovat se zimním sportům a vůbec jejich život je hodně
spojený s životem v přírodě a tak není divu, že zájem o tyto společníky do drsné
zimy se velmi rozvinul. V šedesátých a sedmdesátých letech byli importováni
další psi z USA a Kanady a rozvíjí se chov v samotném Norsku.
V roce 1972 byl založen norský siberian husky klub. Ze začátku všichni využívaly
husky k tahání pulky nebo nordic sleds, následované lyžařem a začínali se formovat
první závody. Tento sport se pomalu stával čím dál populárnější a v sedmdesátých
letech bylo organizováno již velké množství závodů. Do roku 1981 bylo importováno
do Norska 50 psů, ale v tomto roce přijalo Norsko striktní regule pro import
psů ze zahraničí stejně jako Anglie. Dnes stále platí čtyř měsíční karanténa
pro psy importované ze států mimo Evropu a od roku 1994 evropští psi mohou vstoupit
na území Norska pouze s testem na množství protilátek proti vzteklině v krvi.
V sedmdesátých letech můžeme nalézt ve Skandinávii i celou řadu chovatelů, kteří
se věnují výstavním liniím. Pro velký růst obliby chovu psů určených k závodění,
tyto výstavní linie se nikdy nestali příliš polulární a spíš se pohybovali na
okraji zájmu hlavního proudu. V té době dochází spíš k diskusím ohledně pravidel
závodů a úpravou povinné zátěže pro pulky. Tento problém se vyřešil postupem
času tím, že většina závodníků postupně přešla na spřežení, čili jízdu na saních.
Opravdu k zásadním problémům a ohnivým diskusím došlo s importem psů linie ZERO.
Dovoz těchto psů do Norska vlastně zcela rozvrátil norský klub. Vyvstala otázka:
Jsou to čistokrevné husky, nebo ne? Řešení této otázky trvalo až do roku 1985,
kdy bylo otevřena možnost závodit s jakýmkoliv psem ať je čistokrevný nebo ne.
Rok 1984 byl rok s největším počtem narozených sibiřských husek: 565. V té době
byli závody psích spřežení velmi populární a bylo to těsně před tím, než se
závody otevřeli pro všechny rasy. Od té doby se toto číslo stále snižovalo,
až se stabilizovalo na přibližně 150 narozených psů v roce.
Od té doby co se závody otevřeli tak se snížil i počet mušerů závodících se
sibiřskými haskami. Mušeři se závodními ambicemi přešli na alaskány a nebo na
lovecké psi.
Celý text naleznete na: http://siberian-husky.net/
v záložce In english
V dnešní době je mushing organizován v Norsku pod organizací Norges Hundekjorerforbund
(NHF) s webovou stránkou: http://www.sleddogsport.no/
Bohužel tu nenaleznete nic anglicky a tak si strukturu můžeme jen domýšlet…
Po celém Norsku však existuje celá řada lokálních klubů na něž najdeme odkazy
na těchto stránkách: http://www.trekkhund.com/content/Linker.asp
Některé kluby jsou aktivní více a jiné zase méně. Některé organizují závody
a jiné zase jen společenský život uvnitř klubu. Jeden z těch aktivnějších klubů:
Hakadal sled dog klub organizuje semináře, kam zvou významné norské mushery
a zároveň i zajímavé osobnosti ze zahraničí.
http://www.hakadalsledehundklubb.no/
V současné době je mushing v Norsku zaměřen především na závody long distance.
Podmínky v Norsku jsou těmto závodům nakloněny a zájem mezi místními mushery
stále vzrůstá. Mushing v Norsku má i svou místní ikonu jménem ROBERT SORLIE,
prvního vítěze závodu Iditarod, který není z Aljašky ale z Evropy, nebo spíše
z Norska.
Zůčastnit se závodu na Aljašce a dokonce v něm zvítězit je velmi obtížné a hlavně
i velmi finančně náročné. Toho si je ROBERT SORLIE vědom. Pak si je asi vědom
toho, že musí vychovávat mladé a nadějné nástupce a tak Robert založil Team
Norway, http://www.hurdal.com/,
který má tři členy: BJORNAR ANDERSEN (30), ROBERT SORLIE (49), KJETIL BACKEN
(38). Tito tři se střídají v účasti na závodě Iditarod a pro toho, který ten
rok pojede sestavují tým z těch nejlepších psů ze všech tří týmů. Dále i společně
shánějí peníze a nové sponzory. Tento tým je chloubou Norska a tak ty peníze
neshánějí sami, ale snaží se jim pomoct všechny spřátelené duše...
Videa:
http://www.youtube.com/results?search_query=ROBERT+S%C3%98RLIE+&search=Search
http://www.youtube.com/results?search_query=KJETIL+BACKEN+&search=Search
V letošním roce přibude i další long distance závod s jménem Amundsen race,
který odstartuje 28. března 2008 ze švédského Östersund a po 400km bude končit
v norském Röros. http://www.amundsenrace.com/
Stávající závody Femund na 400 a 600km naleznete na webové stránce http://www.femundlopet.no/
a startuje 31. ledna 2008 a Finnmarkslopet na 500 a 1000km startuje 8. března
2008 a jeho webová stránka je http://www.finnmarkslopet.no/
Všechny tyto závody jsou non stop závody.
Jak je vidět musheři v Norsku jsou velmi kolektivní a již dávno přišli na to,
že nejlepších výsledků je možno dosáhnout spoluprací doma, což znamená především
dělit se o své poznatky a zkušenosti s ostatními. Proto i pořádání seminářů,
je součástí vítězné strategie norských kolegů.
SEMINÁŘ
Letošní seminář pořádaný klubem Hakadal proběhl ve dnech 1. a 2. září 2008.
Hlavním tahákem celé akce byl aljašský šampion Lance Mackey, vítěz letošního
závodu Iditarod i Yukon quest. Bohužel se na poslední chvíli omluvil. Zjistil,
že vlastně nemá ani cestovní pas, protože nikdy neopustil hranice Aljašky…
Pořadatelé tedy museli na poslední chvíli sestavit program nový.
Motto: Musher 21. století bez svého osobního notebooku a zpracované presentace
v PowerPointu jakoby ani neexistoval…
Elisabeth Edland, závodnice na midových tratích, která se
začala zabývat i závody longovými. V letošním roce jela poprvé Finnmarkslopet
500km a hned v něm i zvítězila. Ve své přednášce se věnovala stručnému popisu
svých výsledků v její závodní kariéře, základním informacím o Pireně a ukázkou
videí, která proběhla v norské televizi. V podstatě zde neřekla nic nového,
až na to když popsala závody v minulosti v kterých i po dvouch kolech vedla
a do třetího kola nenastoupila, protože se necítila bezpečně za své psy. Myšlenka:
Vítězství za každou cenu nemá smysl byla hlavním přínosem její presentace.
Tore Bergby og Hilde Askildt, http://www.luksefjell.com/.
Velice milý pár, on tichý a skoro plachý, ona výřečná a úplně bez trémy a přitom
se naprosto skvěle doplňují. Jejich přednáška byla plná fotografií a povídání
o filosofii přístupu ke psům a jejich výchově. Hlavní myšlenka se nese v duchu,
že se psy se musí především komunikovat a chtít po nich aby chtěli s Vámi spolupracovat.
Naprostá poslušnost a klid, to je to co přináší splnění Vašich cílů. V létě
tury s batůžkem a se psy, na podzim výběhy před károu a třeba i na volno. Zapřahání
psů v naprostém klidu. Natrénované kilometry nehltat, ale trénovat pouze efektivně.
Tore Bergby letos zvítězil v závodě Finnmarkslopet 1000km.
Video:
http://www.tv-nord.no/player.jsp?id=666&folder=6
Charlotte Leschbrandt, hlavní veterinářka závodů Finnmarkslopet
a Femund. Většina veterinářů na těchto závodech jsou dobrovolníci z řad studentů
veteriny pod dohledem již vystudovaných veterinářů. Charlotte předvedla srovnávací
tabulky, kde se porovnává počet závodníků a počet veterinářů s dalšími závody
jako jsou Iditarod a Yukon quest. Srovnání pro norské závody nevychází příliš
lichotivě. Je to asi dost velký problém sehnat dost dobrovolníků. Veterináři
kolem celého závodu přejíždějí ve svých autech, která jim slouží i jako noclehárna.
Padla zde památná věta: Nebuďte svého veterináře! Pouze vyspalý veterinář Vám
může pomoci…
Dále Charlotte představila nejzásadnější problémi psů při dlouhých závodech:
Dehydratace, nedostatek vitamínu E, problémy s ledvinami, podchlazení, problémy
s pohyblivostí končetin… Upozornění: Nanastupujte do závodu se psem, který je
už před startem příliš hubený…
Lou Serre, kanadský šampion na sprintových tratích. Jeho přednáška
se spíš věnovala presentaci svých výsledků a spolupráci se sponzory a médii.
Hlavní část se pak věnovala představení psů a ukázek nových směrů křížení sprintových
psů. V postatě jste se tu mohli dozvědět, že evropští hounds mají konečnou a
jejich nástupci se formují z řad african hounds. Jednalo se tu především o obchodní
strategii nalákat norské chovatele na nové a rychlejší psy. Těžko říct, co budou
namítat afričtí lovečtí psy na norskou zimu… Při této příležitosti tu i padlo,
že norský mushing se momentálně ubírá směrem midových a longových závodů a sprint
se pomalu stává okrajovou záležitostí.
Hege Ingebrigtsen, http://www.funracing.no/,
vlastně celou její presentaci uvidíte na jejích webových stránkách. Mnohonásobná
šampionka na sprintové trati s osmi psy. Vlastní spolu s manželem 27 ESP, které
i všechny ona trénuje. Tréninkové podmínky v Narviku nejsou ideální, protože
žijí pod skalním útesem, který spadá do moře, takže na každý trénink musí naložit
psy do auta a vyjet na náhorní planinu a nebo do Kiruny, která je z Narviku
vzdálená 200km. Do Kiruny jezdí trénovat 3x týdně!!! Hege jezdí na závody i
dolů do Evropy, ale stěžuje si především na svoji izolovanost a tím i náchylnost
jejích psů na všechny virózy, které se na evropských stake outech vyskytují.
Říká už s naprostou jistotou, že po čtyřech dnech na závodech její psy onemocní
nějakou infekcí. Vodu si pro všech 27 psů vozit sebou nemůže, ale doporučuje
brát si pro psy pouze vodu vnitřní, určenou pro lidskou potřebu. V žádném případě
vody na benzínkách a podobně.
A máme tu vzkaz pro Jirku Krejčího a Jirku Trnku: Mohli by začít jezdit
osmičku, aby Hege měla s kým závodit.
Hege představila i video ze svého tréninku, které jsem na jejích webových
nenašla. Doma všechny psy pustí a ty si naskáčou do auta. Přijede do místa tréninku,
vypustí všechny psy z auta, nechá je vylítat a pak je obleče do postrojů a zapřáhne.
Jezdí s motorovou čtyřkolkou. Pak zastaví a všichni psi dostanou napít- z plastových
flašek jim stříká do tlam vodu, pak zase jede dál. Dojede trénink a psy opět
vypustí. Ti lítají kolem a naskáčou do malé říčky, kde se do sytosti máčej…
Její přístup je opět o kontaktu se zvířaty a o naprostém klidu, který ze všeho
vyzařuje…
Per Jessen- SIRIUS, http://www.perjessen.dk/.
Tak tohle byla ta nejzajímavější přednáška. Per Jessen je Dán a snem každého
dánského kluka je dostat se na vojnu do Grónska k jednotce Sirius, která spravuje
se psími spřeženími pobřeží Grónska. Jedná se o elitní dánskou armádu se všeobecným
a speciálním výcvikem. Tenhle kluk ke všemu umí nádherně fotit a stříhat videa,
takže výsledkem je naprosto neuvěřitelný zážitek. Hodně z těch fotek naleznete
opět na webových stránkách, ale on je měl rozpohybované a s muzikou. Prostě
nádhera. Za zimu ujedou cca 4000km podél pobřeží dva lidé a smečka grónských
psů...
Tak to by mohlo být k přednášce skoro vše. Jenom chci podotknout, že vše se
odehrávalo v norštině a moje první dvě lekce mi moc nepomohli. Naštěstí mi Johana
šeptala anglický překlad, no a tak doufám, že jsem to odhadla tak nějak správně.
Před budovou, kde se seminář konal, měli stánky různí výrobci musherského vybavení.
Bylo tu z čeho vybírat a na co se dívat. Musela jsem působit dojmem japonského
turisty, protože jsem vše usilovně fotila. Chystám pokračování mé zprávy z Norska
zaměřené jenom na výbavu a materiál. Jenom se k tomu musím dokopat.
Závěr:
Myslím si, že podobný seminář bychom mohli uspořádat i v Čechách. Když pozveme
zahraniční hosty, věřím, že pozvání neodmítnou. Je ale třeba vybrat ze vstupného
alespoň na letenky a ubytování…
Norové jsou velmi milý a když zjistili že jsem z čech, tak se velmi podivovali
tomu, že taky jezdíme se psy. Zajímavé ale je, že Jirku Krejčího a Jirku Trnku
tady znají úplně všichni. Vždy když jsem vytáhla tahle dvě jména, tak začali
brát to, že i tady v čechách máme sníh a jezdíme tu se psy vážně. Tato dvě jména
jsou v Norsku jako zaklínadlo. Díky!!!
Ještě něco o norské nátuře, nejlíp to vystihuje tento článek:
Jací jsme - již slavný článek norského novináře T. B. Englunda (žijícího v Čechách)
Solidní. Spravedliví. Čestní. Spolehliví. Solidární se slabšími. Rovnostářští.
Skromní. Hodní. Není nouze o slova chvály, když my Norové popisujeme své vlastnosti.
http://www.norsko.cz/clanek.html?id=207
|