|
 V
mrazivých únorových dnech 5.-6.2.2005 proběhl první ročník midového závodu v
krásné lokalitě Čerchoveckých lesů na Pivoni, v rekreační osadě Oáza.
Závod pořádal náš klub, Sportovní klub psích spřežení Plzeň. Doposud jsme měli
zkušenosti pouze se závody na suchu v Plzni na Bílé Hoře a ještě dříve na Chlumu.
Když jsme se na místě byli podívat v létě, již tehdy nás zaujal výhodně postavený
a uzavřený areál dřívějšího dětského tábora s praktickou hlavní budovou, s velkou
jídelnou, příjemným rodinným barem a sociálním zařízením. Okolo budovy jsou
rozmístěny chatky a ještě dvě další budovy s vytápěnými pokojemi a sociálním
zařízením. Všude je dostatek místa
pro stakeouty a karavany, s možností napojení na elektriku. Po projetí okolních
cest bylo rozhodnuto: uděláme zde náš první klubový mid na sněhu!
Půl roku uteklo jako voda, sehnali jsme všechna potřebná povolení a ve čtvrtek
3.2. jsme se tady sešli, zabydleli a nastala příprava tratě. Počasí bylo báječné,
sněžný skútr bezpečně upěchoval mokrý sníh, který si lehl přesně tak, jak jsme
potřebovali. Trať skútr projel minimálně 5x a vytvořil cestu širokou na tři
spřežení.
Zapíchaly se značky, posedělo a popilo se v baru a šlo se spát. V pátek ráno
mrzlo, teploměr se zastavil na mínus osmi stupních. Nádhera, jako stvořené pro
skvělou trať, ujetý sníh si ještě více lehl a zpevnil se. Hned jsme to vyzkoušeli,
napřed na běžkách. Abychom nezaháleli, označili jsme ještě i únikovou cestu,
dlouhou 15 km, která pak povýšila na turistickou kategorii. Po trase nás sledovali
zvědaví mufloni, černé veverky a obrovský jelen. Naštěstí místní fauna měla
rozum a v příštích dnech závod vynechala.
Běhěm pátku dorazili všichni závodníci v celkovém počtu deset ( byli jsme zvyklí
na účast přes 120 soutěžících, s počtem deseti jsme si skoro nevěděli rady).
Panovala skvělá, rodinná a komorní nálada, páteční večer proběhl v příjemné
atmosféře, plné humoru. Startovní listinu jsem napsala na „koleně“, místo časomíry
postačil linkovaný papír, tužka a stopky.
Sobotní ráno nás přivítalo sluníčkem a rtuť teploměru se zastavila na minus
deseti stupních.
Jaké bylo naše překvapení, když kolem desáté hodiny začaly na start proudit
davy chtivých diváků, nechápali jsme, kde se v tak zapadlém koutě vzali. Protože
jsme s tím nepočítali, ani jsme na start nezapnuli aparaturu. No co se dalo
dělat, zachránily to moje hlasivky a výřečnost. Nakonec byli diváci spokojeni
( byli asi velmi skromní ) a vděční za jakoukoliv informaci, rozešli se podél
trati, kde se ukázněne mačkali po okrajích, aby nepřekáželi a zahřívali své
foťáky a kamery zvěčněním celých deseti spřežení.
Neděle proběhla ve stejném duchu jako sobota. Opět mrazivo, slunečno, trať
kvalitní, diváci také, závodníci nezůstali pozadu.
Patnáct minut po dojetí posledního mushera jsme všechny volali na vyhlášení
vítězů, což je při tak hojném počtu účastníků velké umění! Vyhlášení bylo, jak
jinak, opět v komorním vydání, o to však vřelejší a humorné. Všichni si odnesli
pěkné ceny, poháry a nejrychlejší spřežení ( Šaman) ještě zvláštní cenu, jak
je zvykem WESTCUPU, nádherný džbán z chodské keramiky. Pak nás čekalo jen rozloučení,
poděkování závodníkům a návrat domů.
Všichni jsme měli pěkný pocit. A o tom to vlastně je.
Jsme rádi, že závod proběhl, i když v komorním složení. Vyzkoušeli jsme trať
i sami sebe, že dokážeme uspořádat jak kvalitní závody na suchu s velkým počtem
startujících, tak kvalitní závod na sněhu v midu s malým počtem startujících.
V každém případě, příští rok požádáme o závod jako mistrovství republiky v midu
a věříme, že nám zachováte přízeň!
Výsledky
závodu |
