Rozhovor Marka Odstrčilíka s prezidentem ČASPS

1. Není sport psích spřežení týráním zvířat?

Sport psích spřežení je obecně pohybová aktivita člověka a jednoho psa nebo více psů spojených s člověkem nějakou formou úvazku. Již z této definice je cekem jasné, že (hodnotí –li to normální člověk) sport sám o sobě nemůže být týráním zvířat, naopak stejně jako je prospěšný pro člověka je prospěšný i pro psy, ti mají zapřahání rádi a jsou velmi často připravováni jako vrcholoví sportovci a podobným způsobem je o ně pečováno. Psi, které zapřahání nebaví a těch je minimum, nejsou vůbec do spřežení zařazování, protože to samozřejmě nemá smysl. Smyslem je kvalitní a pokud to jde rychlé ježdění a pes, kterého to nebaví otravuje ostatní psy a tak objeví-li se takový náhodou není vůbec zapřahán.

Psi potřebují pohyb a zapřahání do spřežení je pro usměrněnou formou pohybu, která je velmi intenzivní a půlhodinový trénink ve spřežení se dá srovnat se dvěma hodinami procházky a volného pobíhání.

Hovoří-li se v této souvislosti o týrání zvířat je to nepřesná zkratka. Zvíře nemůže týrat sport, ale člověk svým špatným přístupem a špatným zacházením. Na to, aby jezdci se psy špatně nezacházeli pamatují i pravidla, nesmějí se používat žádné donucovací prostředky. Lze je pobízet pouze hlasem a i ovládání (řízení) spřežení se provádí pouze hlasem

2. Jaká plemena psů se hodí pro zápřah a co všechno potřebuji k tomu, abych se mohl stát musherem?

Opět obecně, zapřahat se dají všechna plemena, která to baví a mají chuť běžet. Rozdíl je potom v jednotlivých disciplínách.Disciplíny s jedním psem jsou co do počtu plemen pestřejší např.Canicross.

Disciplíny, kde je potřeba větší množství psů používají hlavně psy vhodné k chovu ve smečce, takže se nejvíce používají severští tažní psi a aljašští a evropští závodní psi.

Běžně se používají:

Severští tažní psi: sibiřský husky, aljašský malamut, samojed a grónský pes, toto jsou plemena dle FCI šlechtěná na exteriér a řada lidí s nimi závodí, tato plemena nejsou moc rychlá a proto často startují v samostatných kategoriiích, odděleně od ostatních psů

Aljašští závodní psi: není to plemeno dle FCI, je šlechtěno na Aljašce speciálně pro závody a tedy selektivně vybíráni a spojováni jedinci s nejlepšími vlastnostmi a předpoklady pro závodění, trošku se potom liší psi pro dlouhé tratě a krátké tratě.

Evropští závodní psi: psi šlechtění opět speciálně pro závody bez ohledu na exteriér jejichž základ pochází ze základu loveckých plemen a postupně byli vyšlechtěni hlavně v Norsku. V současnosti jsou na sprintových tratích absolutně nejrychlejší.

Musher pro svoji činnost potřebuje:

Psy – jednoho nebo více
Na léto káru nebo kolo, na zimu sáně a k tomu šňůry pro zapřažení a postroje na každého psa.
Na přepravu psů je třeba mít přívěs s přepravními boxy.

3. Jaké jsou typy závodů?

Podle délky:
Dlouhé, etapové - až několik set kilometrů, nejdelší 1700km
Střední - závody na více kol, kde jedno kolo je 45 – 75 km dlouhé
Sprint - závody na více kol, kde je jedno kolo pro každou třídu přesně určené délkou trati

V létě na kárách, na kolech i pěšky.
V zimě na saních, na lyžích.

Třídy podle počtu zapřažených psů:
Skijoring s jedním psem nebo více. Spřežení - 4 psi, 6 psů, 8 psů, bez omezení počtu psů

4. Jaké a kolik psů máte ve spřežení?(je to nebezpečný sport?)

V dřívějších letech jsem jezdil v tréninku se šesti až osmi psy, závody se čtyřmi. V posledních letech máme větší množství psů a tak jsme přešli do třídy se šesti psy a dnes trénujeme dvě šestispřeží a na závodech jezdíme jedno ve třídě osmi psů a druhé ve třídě 6 psů.
Když jsem začínal měl jsem Aljašské malamuty, později jsem přibral Sibiřské husky, postupně jsme přešli na Aljašské husky a dnes máme ve spřežení kombinaci Aljašských a Evropských závodních psů.

Myslím si, že nebezpečný není. Sice se občas nějaký úraz přihodí, ale není to příliš časté. Používáme ochranné přílby a chrániče. Přestože jezdíme absolutní rychlostí až 40 km v hodině není to nebezpečné, protože než se někdo k takovýmto rychlostem dopracuje naučí se se spřežením tak zacházet, že je riziko relativně malé.

5. Jezdíte 16 let, co jste dosáhli, kde by jste se rádi účastnili ?

Od doby kdy jsme se začali zabývat tímto sportem jsme vždy patřili mezi nejlepší, v posledních sezónách to však již tak dobré nebylo, protože nám pomalu stárnou psi.
V průběhu letošního léta nám dorostli mladí a podle výsledků podzimní části sezóny to opět vypadá, že se zařadíme mezi špičku, tím myslím, že bychom mohli bojovat vždy o první místo. V posledních sezónách kdy jsme podle našich měřítek nebyli úplná špička jsme patřili vždy mezi tři nejlepší, ale na toho nejlepšího jsme měli vždy trochu ztrátu.
Od roku 1992 jsme se pravidelně zúčastňovali závodů ME a MS a do roku 1996 jsme se umisňovali na ME v první desítce a na MS v první dvacítce. V následujících letech jak nám stárli psi jsme se pomalu posouvali až do třetí desítky.
Za ta léta co se tímto sportem zabýváme jsme byli pětkrát mistry republiky a také pětkrát druzí několikrát třetí. Často i proto, že jsme startovali ve dvou třídách, jednou se šesti psy a jednou se čtyřmi psy, takže jsme měli možnost získat dva tituly v jedno roce.

6. Co vám tento sport dává?

Věnovat se tomuto sportu pro nás znamená přizpůsobit tomu celou organizaci našeho života. Starat se celý rok o deset až patnáct psů živit je opravdu kvalitně, aby byli připraveni pro začátek tréninku a v tréninku se stále zlepšovali není nic jednoduchého a samozřejmě to nelze dělat kdy se člověku chce, ale musí se pracovat denně a nic nešidit.
Dává nám to spoustu soustavné práce, ale také výborné kamarády a všichni naši psi jsou členy naší rodiny a jako s takovými je s nimi u nás zacházeno. Plynou z toho samozřejmě omezení, nemůžeme se od nich dlouho vzdálit, na dovolenou nemůžeme jezdit spolu, pokud se stane, že bychom chtěli někam jet a nebo chceme-li jet spolu musíme opravdu všichni, to znamená i naši psi.
Prostě je tím obohacen i omezen celý způsob našeho života. Mojí ženě to přináší hlavně spoustu takové té denodenní mravenčí práce a pro mne je to při mém zaměstnání a dalších funkcích časově náročné, ale zároveň a to je nedůležitější kvalitní relaxace a odpočinek pro hlavu i tělo. Někdy si říkám, kdybych neměl psy, asi bych umřel v kanceláři, ale takhle si udržuji docela slušnou kondici i čistou hlavu, přestože mi již před několika lety kamarádi předpovídali, že to se mnou tzv.praští a skončím v blázinci.

7. Proč to považujete za sportovní disciplínu?

V Harrachově dne 7.11.1999

Jiří Krejčí

Od napsání tohoto rozhovoru uplynul nějaký čas a tak jen pro upřesnění dodáváme, že výsledky Jiřího Krejčího v sezoně 1999-2000 byly skutečně vynikající. Jirka se stal Mistrem České Republiky ve třídě B (ziskem absolutně nejvyššího možného počtu bodů - 6000) a ve třídě A skončil na druhém místě. Svou letošní vynikajicí výkonnost potvrdil také 4. místem na ME ESDRA v Polsku ve třídě 6ti psů, což je historicky nejúspěšnější výkon českého mushera na ME ESDRA.

GRATULUJEME