Olšany patří k závodům, které jsou spojené
s představou hromady cen pro vítěze, s šancí potřást si
rukou s Bolkem Polívkou na jeho farmě a s členitou lesní
tratí, která místy příjemně testuje ovladatelnost leadrů. Musher klub Pálava pod vedením Pavla Humpolíčka, Pavla
Kašpaříka a Michala Petráše tady uspořádal letos
v říjnu závody spřežení spolu s MR canicrossu.
Další závody si naplánovali na listopad a to už je
termín, kdy je přízeň počasí hodně nejistá. Předpověď
byla už týden dopředu špatná, a tak každý kdo
přijížděl tušil, že o bláto nebude nouze. První den
pršelo jen chvíli a tak se vracelo 60 závodníků z trati ve
větším či menším stupni kropenatosti a zabahněnosti.
Trochu čistí byli jen leadři. Lesní trať měla ale
naštěstí pevný podklad a tak se káry neutopily v blátě.
Nejrychlejší byla čtverka alaskánů (náhodou mých –
ohaři se totiž nedostavili a tak mezi čistokrevnými je co do
rychlosti stále alaskán králem) – v čase 15 min s
rychlostí 25km/hod na 6 km dlouhé trati. Nejrychlejší
cyklista (Michal Chovanec) byl o minutu pomalejší, SH Jinřicha
Sedláčka v C1 byly pomalejší jen o necelé dvě minuty,
šestka hasek Michala Petráše měla odstup 2,5 minuty,
Zapletalovi gróňáci 2,45 min a Kůrkovi malamuti mešlali za
alaskány skoro 3 minuty. Výletníci se prokousávali tratí
půl hodiny.
Druhý den brzo ráno ale začalo vytrvale pršet a před
startem všude stála voda. Musheři chodili a brblali, že by se
závod jet neměl, ale Pavel Humpolíček srdnatě zavelel “Kdo
má dobré psy, ten to zvládne, a kdo nechce, ten jet
nemusí.” A taky jsme byli ujištěni, že sanitka stojí za
rohem.
Jak to dopadlo ? Naštěstí dobře - sanitka vyjíždět
nemusela. Canicross proběhli všichni, v C2 vzdal jen jeden,
stejně jako v B1 i v B2. V C vzdali 2 z 5 . Osmička
alaskánů s těžkou károu a pomocníkem zrušila
v zatáčkách snad jen jeden stromek. Ale v Bkj nenastoupili 4
z 11, obdobně jako 4 z 10 v C1. Sečteno a potrženo – do 2.
kola nenastoupilo 13 musherů ze 60.
A jak to vypadalo na trati ? Kdo si pevně neutáhl boty,
musel se pro ně vracet (Laďa Suchánek v CCM), kdo neměl
gumový oblek, ten měl litr vody v každé kanadě (já), komu
nechtěli dřív psi do louží, měl nyní po starostech – nic
jiného na trati nebylo, v korytech lesních cest stála voda,
takže jízda připomínala brod potokem. Kdo jel rychle a nebál
se, kdo pro bláto v očích neviděl na cestu, nebo komu to
nebrzdilo, naučil se s károu jezdit smykem jako na saních..
Musím ale říct, že jsme skutečně káry ani v 2. kole
v blátě nenechali, jen psi byli kompletně promočení. Před
dovedností cyklistů patří smeknout – ti nejlepší jeli jen
o minutu pomaleji, než v prvním kole. Týmy se pohoršily
vesměs o dvě minuty, jen já se zhoršila o 3 (zbaběle jsem
v poslední chvíli ze čtverky jednoho psa odpřáhla, když se
můj právě dojíždějící manžel tvářil, že mě na trať
nepustí – bál se samozřejmě hlavně o zdraví naší
tříkolky).
Říká se “Konec – dobrý, všechno dobré”,
patnáctikilové pytle Energy putovaly k vítězům spolu se
spoustou jiných cen, každý účastník si něco odvážel.
Těch 13 musherů, kteří “vyměkli”, odjelo vesměs už
dopoledne.
Ale zůstala po nich otázka :
Co je to regulérní závod, a kdo je schopen
regulérnost závodu ohodnotit?. Problémy
na kárových závodech bývají nejen s blátem, ale i
s vysokými teplotami, připraveností tratě nebo s
organizačním zajištěním. Pořádání závodů je
záležitost jednotlivých klubů a tak je organizace v jejich
kompetenci. Pořádání závodů ale také zastřešuje SSPS a
proto – aby se zvýšila regulérnost a bezpečnost závodů -
přiděluje SSPS pro zimní závody – I. a II. třídy -
technické delegáty. Jsou to zkušení musheři, schopní
posoudit trať z hlediska nejrychlejších týmů, mohou
pořadateli doporučit úpravy trati, případně i zrušit
závod nebo kolo. Dále mohu řešit přestupky proti řádům a
udělovat sankce. Na kárové závody (všechny jsou III.třídy)
techničtí delegáti určeni nebyli, protože těchto závodů
je daleko více než sněhových a navíc jsou kárové závody
považovány za přípravu na zimní sezónu.
Co s tím ? Navrhuji, aby i pořadatelé
kárových závodů mohli žádat o přidělení II.třídy
závodu - s povinností zajistit si technického delegáta (z
jiného klubu) na vlastní náklady. Těmto závodům II.třídy
by pak mohla náležet vyšší dotace od SSPS za závod.
Musheři by tak mohli mít větší záruku, že závod II.
třídy bude na jisté garantované úrovni. Co vy na to?.
Jak by technický delegát pomohl řešit blátivý
problém v Olšanech ? Zrušil by 2.kolo a platily by výsledky
kola prvního. Pořadateli by ale nic nebránilo přeorganizovat
trochu ceny a vyhlásit místo 2.kola neoficiální jednokolový
závod pro “tvrďáky”, kteří zvládnou cokoli - o pytel
krmení. Těch několik příchozích diváků by si přišlo na
své, zástupci médií by měli co fotit a točit, musheři by
si odnesli umístění a ceny z kola prvního a sami by se mohli
rozhodnout, jestli se zúčastní i neoficiální druhé části.
Dopisuji a nad vyhraným likérem přemýšlím, jestli Jindra
Sedláček, který odstoupil z prvního místa v C1, byl srab,
nebo jestli prokázal, že je mu pohodlí a bezpečnost jeho psů
milejší než pytel krmení. |
