Letošní netypická nebo již typická zima způsobila, že první dva závody seriálu MR byly zrušeny i když u Komárky si stále říkám, jestli to bylo nutné, protože mnozí v těchto místech před i během termínu konání závodu trénovali. Ale je na zodpovědnosti každého pořadatele, jak rozhodne.

Příprava závodu na Jiřetíně započala s prvním sněhem, kdy jsme rolbou upravovali všechna místa, kam jsme byli schopni dosáhnout. Střídající se oblevy nás však vždy o nějakou část tratě připravily. Pondělní sněžení a úterní déšť jasně rozhodly, že závod se nepojede po dlouho plánovaných trasách, ale bude potřeba vytvořit minimálně dvě trasy nové. Ve středu 15.1. 2003, kdy jsem musel rozhodnou o tom, zda se závod pojede, bylo v Jiřetíně místy od 30 do 50 cm mokrého sypkého sněhu, v místě plánovaného dojezdu 30-50m šíře, byl 15m široký, dobře upravený pás z 10 až 15 cm ujetého sněhu. Teplota se pohybovala mezi 0 a +2 stupni. Prognóza počasí byla do neděle prakticky stále lehce nad nulou. Ještě ve čtvrtek 16. 1. byla naprosto reálná šance udržet dvě trati s délkou 8,7 a 11,9 km. Odpoledne však náhle poklesla teplota až na –4 stupně a zároveň se ukázalo slunce. V některých místech začala trať sklovatět. Ráno bylo jasné, že nedojde-li ke změně počasí, bude použitelný pouze okruh s délkou max. 6,1 km. Další šancí bylo ještě v horní části objet jeden okruh navíc, čímž by se trať prodloužila na necelých 10 km. Okamžitě jsem ale musel čelit protestu množství lidí, kteří nemají zvládnuty své vůdčí psy a umí jezdit pouze rovně po zabandážovaných tratích. Nakonec jsem vzhledem k tomu, že by spřežení absolvovalo dvakrát 200m úsek, který jsme považovali za nejhorší, rozhodl, že se závod pojede na 6,1km a tím závodníci absolvují problematický úsek pouze jednou. Od středy jsme ještě vytvořili zásoby sněhu a na základě zkušenosti jednoho z pomocníků, který pořádal dříve závody ve skoku na lyžích, jsme připravili 2 nákladní auta pilin. Trať se tak těsně před startem upravila a mohu zodpovědně doporučit každému z pořadatelů dalších závodů použít směsi sněhu a pilin, funguje to naprosto spolehlivě a ani běžkaři se nestěžovali na případné zbrždění pro malý skluz a někteří si dokonce v prvním kole ani nevšimli, kde jsme pilinosněhovou směs použili. Trať byla nakonec všemi, kdo ji absolvovali shledána sjízdnou, bezpečnou, jak pro lidi, tak pro zvířata a ti, kteří si ji prošli ještě v sobotu ráno, přiznali, že poslední úprava provedená úmyslně těsně před startem dokonale změnila tvář trati. Myslím si, že mnozí závodníci, kteří nenastoupili na start si při prohlídce trati neuvědomili, že jiný stav je v 8 hod. ráno a jiný ve 13 hod. Navíc jako by přeslechli a přehlédli skutečnost, že máme připraveny prostředky, které použijeme až před startem. Důkazem toho jak „nebezpečná“ a „špatná“ byla trať je myslím i to, že jí bez jakékoliv újmy absolvovala i třináctiletá Káťa Nešněrová a patnáctiletá Lucie Wegnerová s Anitou Mikutovou. Fanda Karas, když trať projel se spřežením B1, okamžitě nás požádal, jestli by nemohl startovat ještě v C1 a byl s tratí velmi spokojen. Táhlý dojezd po turistické sjezdovce rolba těsně před startem upravila na 15 a 20m široký pás, z boků dohrnula sníh a nakypřila ho, takže i když se zde dosahovalo relativně vyšších rychlostí, nikdo včetně Aleše Prokůpka, který startoval s ohaři a alaskány v kat. B, nemusel šlápnout na brzdu. Po prvním kole byla trať již dobře načechrána a po lehké úpravě byla druhý den shledána ještě lepší. Mnozí z těch, kteří neodstartovali, ale zůstali v Jiřetíně, nakonec litovali, že podlehli davové psychóze.

Samostatnou kapitolou bylo chování některých jezdců. Někteří potom, co jsme závod zrušili jako mistrovský a nabídli, že každému samozřejmě okamžitě vrátíme startovné, ale pokud chce zůstat, závod se pojede, přišli, slušně poděkovali za práci, někteří si dokonce ani nevzali v pokladně startovné. Za všechny takové bych jmenoval hlavně Tondu Procházku, který bez zbytečných řečí poděkoval, rozloučil se a odjel. Dále potom ani Zdeněk Kolář,potom co byl na trati, pouze prohlásil, že za současné situace nebude startovat a víc celou věc nekomentoval. Je pravdou, že mnozí další oč hůře jezdí, o to více je bylo slyšet.
Dále byli mezi závodníky jezdci, kteří bez zbytečných řečí přišli s lopatami a nabídli pomoc (Pavel Hájek, Ondra Stejskal). Na úkor svého osobního volna a přípravy na závody pomohli dalším zhruba 30 lidem s lopatami, kteří pracovali až do noci. Extrémní chování, které jsem potom viděl u mladého závodníka Petra Rzidkého, který aniž trať viděl, okamžitě spustil lavinu řečí, jejíž obsah by byl těžko publikovatelný i v zaplivané hospodě IV. cenové skupiny. Ukázku toho jak se umí chovat dorazil demonstrativním odjezdem spolu se svým bratrem a závodníkem Škapou, kdy na stake outech zanechali neuklizené psí výkaly, včetně dalšího nepořádku. Druhým extrémem byla matka Štěpána Krkošky, s kterou jsem měl již tu čest jednat i v roce 1999 na MS v Donovalech, kde mě velmi nevybíravě napadla, že její syn nebyl nominován a jediným důvodem, který pro nominaci měla, že to má na Slovensko z Moravy blízko. Štěpán v té době na republikovou špičku ztrácel běžně na jedno kolo 5 až 8 minut. Od loňského roku sice již podává výkony, které ho řadí mezi ty lepší, ovšem jeho matka v chování spíše přitvrdila a něco tak hrubého a přisprostle neomaleného bych u ženy snad ani nehledal. Kdybych byl plašší povahy a o 20 let mladší, po zkušenostech s touto „dámou“ bych se asi neoženil a ženám se vyhýbal. Neudivil mne odjezd závodníků s ohaři, většinou mají mladé psy, terří kromě rychlého běhu toho zatím moc neumí, ale co mne udivilo, byl demonstrativní odjezd jezdců kat. C2, z nichž většina se pohybuje na trati rychlostí chůze staršího člověka, přesto usoudili, že tato rychlost je tak vysoká, že na dané trati, může dojít k ohrožení zdraví a života.

Pro všechny ty , kteří budou po přečtení tohoto článku jistě protestovat a samozřejmě bránit svoje stanovisko pouze podotýkám, že z průběhu celého závodu máme videozáznam z několika kamer, který bude vedení Svazu k dispozici, aby tak lépe mohli posoudit případné tvrzení těch, kteří závod bojkotovali.

Na konec něco z toho pozitivního, co závod přinesl. Časomíru nám kromě tradičního ručního měření prováděl Rasťo Mašlonka ze slovenského Kežmarku, od něhož jste všichni dostali asi také nabídku a mohu říci, že byli naprosto vynikající, všechno fungovalo jako dobře namazaný stroj, nic nebyl problém, jakékoliv změny a úpravy ve startovní listině byly provedeny okamžitě a bez mrknutí oka, všechny výsledky jsme měli okamžitě, včetně průběžných. Poslední závodník projel cílem zhruba ve 13,00 hod. a vyhlášení začalo ve 13,45 hod. Jako hlavní pořadatel jsem s tímto dvoučlenným slovenských týmem neměl sebemenší problém a pro jejich tiché nenápadné chování jsem je registroval pouze když mi předávali hotovou výsledkovou listinu. Závěr – SUPER jednoznačně doporučuji. Spojení na jeho firmu KK SPORTTIMING tel/fax: +421 52 452 29 91, mobil: +421 93 614 641, e-meil: kemah@sinet.sk

PS: Zkušenost, která z posledních let a pořádání závodů se dle mého názoru rýsuje víc než zřetelně je, že bude potřeba změnit systém závodů a naučit běhat psy několikrát po stejném kratším okruhu, který jsme i za velmi nepříznivých podmínek schopni udržet (3,5 a 4,5 km) navíc situovaném tak, aby jeho větší část viděli diváci, určitě zatraktivní naše závody a přinese tak peníze. Za příklad bych uvedl „Pirenu“, kdy se každý sponzor stará plně o jednoho nebo více závodníků (proplácí cestovné, startovné, ubytování, stravu a vyplácí prémie), ale každý s takto výborně dotovaných závodníků musí umět pro potřeby pořadatele a sponzorů jezdit při prologu do zblbnutí různé krátké okruhy včetně jízd po sjezdovce za umělého osvětlení a při ohňostroji. To se týká nejen severských psů, ale i otevřených, kterých na Pireně startuje čím dál tím více. Nemyslím si, že se podobná věc dá nacvičit přes noc. Ale myslím si,že tudy povede cesta. Vzpomeňte si třeba na motocross jak se jezdil před pár lety a kde a jak se jezdí nyní, jak moc se zvýšila jeho atraktivita a jak velký příliv peněz to znamenalo.

Zatím ahoj a doufám, že příští sezóny budou s počasím pro náš sport příznivější a hubená léta již skončila.