V mrazivých únorových dnech 5.-6.2.2005 proběhl první ročník midového závodu v krásné lokalitě Čerchoveckých lesů na Pivoni, v rekreační osadě Oáza.
Závod pořádal náš klub, Sportovní klub psích spřežení Plzeň. Doposud jsme měli zkušenosti pouze se závody na suchu v Plzni na Bílé Hoře a ještě dříve na Chlumu.
Když jsme se na místě byli podívat v létě, již tehdy nás zaujal výhodně postavený a uzavřený areál dřívějšího dětského tábora s praktickou hlavní budovou, s velkou jídelnou, příjemným rodinným barem a sociálním zařízením. Okolo budovy jsou rozmístěny chatky a ještě dvě další budovy s vytápěnými pokojemi a sociálním zařízením. Všude je dostatek místa
pro stakeouty a karavany, s možností napojení na elektriku. Po projetí okolních cest bylo rozhodnuto: uděláme zde náš první klubový mid na sněhu!
Půl roku uteklo jako voda, sehnali jsme všechna potřebná povolení a ve čtvrtek 3.2. jsme se tady sešli, zabydleli a nastala příprava tratě. Počasí bylo báječné, sněžný skútr bezpečně upěchoval mokrý sníh, který si lehl přesně tak, jak jsme potřebovali. Trať skútr projel minimálně 5x a vytvořil cestu širokou na tři spřežení.

Zapíchaly se značky, posedělo a popilo se v baru a šlo se spát. V pátek ráno mrzlo, teploměr se zastavil na mínus osmi stupních. Nádhera, jako stvořené pro skvělou trať, ujetý sníh si ještě více lehl a zpevnil se. Hned jsme to vyzkoušeli, napřed na běžkách. Abychom nezaháleli, označili jsme ještě i únikovou cestu, dlouhou 15 km, která pak povýšila na turistickou kategorii. Po trase nás sledovali zvědaví mufloni, černé veverky a obrovský jelen. Naštěstí místní fauna měla rozum a v příštích dnech závod vynechala.
Běhěm pátku dorazili všichni závodníci v celkovém počtu deset ( byli jsme zvyklí na účast přes 120 soutěžících, s počtem deseti jsme si skoro nevěděli rady). Panovala skvělá, rodinná a komorní nálada, páteční večer proběhl v příjemné atmosféře, plné humoru. Startovní listinu jsem napsala na „koleně“, místo časomíry postačil linkovaný papír, tužka a stopky.
Sobotní ráno nás přivítalo sluníčkem a rtuť teploměru se zastavila na minus deseti stupních.
Jaké bylo naše překvapení, když kolem desáté hodiny začaly na start proudit davy chtivých diváků, nechápali jsme, kde se v tak zapadlém koutě vzali. Protože jsme s tím nepočítali, ani jsme na start nezapnuli aparaturu. No co se dalo dělat, zachránily to moje hlasivky a výřečnost. Nakonec byli diváci spokojeni ( byli asi velmi skromní ) a vděční za jakoukoliv informaci, rozešli se podél trati, kde se ukázněne mačkali po okrajích, aby nepřekáželi a zahřívali své foťáky a kamery zvěčněním celých deseti spřežení.

Neděle proběhla ve stejném duchu jako sobota. Opět mrazivo, slunečno, trať kvalitní, diváci také, závodníci nezůstali pozadu.

Patnáct minut po dojetí posledního mushera jsme všechny volali na vyhlášení vítězů, což je při tak hojném počtu účastníků velké umění! Vyhlášení bylo, jak jinak, opět v komorním vydání, o to však vřelejší a humorné. Všichni si odnesli pěkné ceny, poháry a nejrychlejší spřežení ( Šaman) ještě zvláštní cenu, jak je zvykem WESTCUPU, nádherný džbán z chodské keramiky. Pak nás čekalo jen rozloučení, poděkování závodníkům a návrat domů.
Všichni jsme měli pěkný pocit. A o tom to vlastně je.

Jsme rádi, že závod proběhl, i když v komorním složení. Vyzkoušeli jsme trať i sami sebe, že dokážeme uspořádat jak kvalitní závody na suchu s velkým počtem startujících, tak kvalitní závod na sněhu v midu s malým počtem startujících. V každém případě, příští rok požádáme o závod jako mistrovství republiky v midu a věříme, že nám zachováte přízeň!

Výsledky závodu