| Bodování - současný systém – vývoj, vysvětlení principu. (26513) 2004-04-27 07:08:45 Krejčí Jiří - rubrika Návody a zkušenosti |
| Každoročně se mnoho času stráví diskusí o systému hodnocení MR a bodování jednotlivých závodů. Toto téma i tato diskuse se v pravidelných cyklech opakuje jen účastníci se střídají. Diskuse je někdy bohatší a živější, někdy klidnější podle toho zda se objeví nebo neobjeví nějaký nový začínající musher plný energie, který má pocit, že vše co tu bylo je špatně a že je to třeba od základu změnit. A velmi často je to tak, že vymýšlí jako novinku to, co jsme jako nevyhovující před pár lety opustili. A tak, když již podesáté nebo popatnácté vysvětlujete novým či čerstvým závodníkům nebo také závodníkům čerstvě potrefeným domělou nespravedlností o co v našem závodním prostředí jde, tak už to pomalu začíná být nudné, protože se opakují stále dokola stejné argumenty i neargumenty a nebývá ochota provést analýzu prostředí ve kterém závodíme a pojmenovat obecné cíle, které chceme dosáhnout. Základním impulsem k vymýšlení současného systému hodnocení a bodování bylo dlouholeté hledání pravidla pro přidělování výkonnostních tříd a hledání metody jak nominovat závodníky k boji o medaile, aby každá udělená medaile měla svoji zaručenou sportovní hodnotu(tj. aby stejnou medaili nedostal člověk za světový výkon a v jiné kategorii člověk za ryzí turistiku). Po přidělování výkonnostních tříd byla poptávka celá dlouhá léta a za celou dobu se nepodařilo ze systému mechanicky přidělovaných bodů ani ze systému sekundových bodů vymyslet princip VT, který by měl alespoň nějakou vypovídací schopnost a hodnotu. Na základě tohoto požadavku proběhla v roce 2001 dlouhá diskuse o výhodách a nevýhodách různých bodovacích systémů a hledání optimální varianty pro naše prostředí. Provedli jsme analýzu našeho závodního prostředí a stanovili si priority o kterých má bodovací systém vypovídat. Když jsme se občas nemohli účastnit některých závodů naše první otázky byly, kdo vyhrál a jak jel rychle, abychom si mohli zhodnotit své teoretické šance a to se ukázalo jako informace s nejvyšší vypovídací hodnotou.. Východiskem našeho nového hledání bylo konstatování jednoduchého faktu, že závodíme na čas. To znamená, že nejlepší je ten, kdo nejrychleji projede trať. Z toho plyne, že výkonnost týmu je objektivně charakterizována dosaženou průměrnou rychlostí, bez ohledu na počet startujících a to je velmi důležitá vlastnost, kterou pro další vývoj potřebujeme. Jinou objektivní hodnotu hovořící o výkonnosti vhodnou pro vlastnosti našeho závodního prostředí asi nenalezneme. Jako nejlepší nápad byl nakonec vybrán rychlostní bod, tj. metoda za 0,01 m/s přidělit jeden bod. Pro stanovení výkonnostních tříd již jen stačilo najít referenční rychlost, od které by se výkonnost odvíjela. Po různých propočtech byla za referenční rychlost zvolena rychlost E a od ní byl následně odvozen rozsah ve kterém se budou pohybovat jednotlivé VT. a) "E". VT - je to SVT, která charakterizuje takovou výkonnost ZT, se kterou je schopen získat medaili na ME nebo MS. Hranici rychlosti E stanovuje STK. b) I. VT - je stanovena rozmezím hodnot KV o (0-10%) nižším než je hranice času "E". c) II.VT - je stanovena rozmezím hodnot KV o (10-20%) nižším než je hranice času "E" d) III.VT - je stanovena rozmezím hodnot KV o (20-30%) nižším než je hranice času "E". Pro stanovení hodnoty E rychlostí jsme provedli analýzu výsledků ME a MS za roky 1999, 2000 a 2001. Ukázalo se, že E rychlosti jsou v zásadě stejné pro všechny třídy jednotlivých plemenných skupin. Pro všechny otevřené třídy 30 km/h, pro jedničkové(SH) třídy 25 km/h, pro dvojkové(AM,G,S) 20 km/h. Dlouho jsme přemýšleli jaký zavést systém nominací na závody MR. Z pevného a sekundového bodu to nešlo a samostaný nominační závod neměl dostatečnou vypovídací schopnost. Tento systém VT se ukázal jako výborný při zavádění systému nominace závodníků na závody MR. Není nutné provádět nominaci dopředu a je výhodou, že se závodník může do hodnocení MR nominovat tím, že ještě na samotném závodě má možnost splnit výkonnostní limit, pokud limit nesplní zůstává pro něj závod závodem oblastním. Po ověření se ukázalo, že bodový systém výborně, na první pohled, charakterizuje výkonnost závodního týmu na závodě za podmínky, že máme jistotu správně změřené délky trati. Požadavek na správné měření délky trati je prastarý, ale někdy nebyl důsledně dodržován a tato metoda bodování je jedním z dalších impulsů, aby se na tento parametr důsledně hledělo, aby si všichni uvědomili, že na něm moc záleží. Do této doby na přesné délce záleželo jen špičkovým závodníkům, kteří se připravovali na mezinárodní závody a ostatní to brali jen jako přibližnou informaci. Pro použití v bodování celé sezóny se ukázalo, že některé tratě budou mít z důvodu obtížnosti profilu zaručeně nižší průměrné rychlosti. A nakonec i počasí nám velmi ovlivní obtížnost trati. Abychom předešli znevýhodnění pomalejších tratí doplnili jsme systém o koeficient trati. Tento koeficient nám srovnává jednotlivé tratě do stejné referenční roviny. Pro každou jednotlivou trať se odvíjí z E rychlosti dělené nejvyšší dosaženou rychlostí na dané trati poměrově nejlepším závodníkem všech tří skupin (O,1,2). Takže závodník s nejvyšší výkonností v poměru ke své skupině nakonec nastaví koeficient trati, protože koeficientem je číslo nejnižší. Má to jednu hlavní výhodu, výrazně to snižuje možnost, že si body tzv. vyjede závodník, který nemá odpovídající výkonnost. Vždy se alespoň v jedné kategorii(O,1,2) na dané trati objeví alespoň jeden dobrý závodník. Ovšem pokud je jen jeden a závod zkazí, zvyšuje se možnost získání dobrých bodů i pro slabší závodníky, i když je to pravděpodobnost malá, na druhou stranu je také dobře, že tu je, protože nutí dobré závodníky, aby na závody jezdili, do konce seriálu nemají nic jisté. Zde se ukazuje jako důležité nastavení E rychlostí a to ze dvou důvodů. E rychlost je provázána s výpočtem VT a také s koeficientem trati a není možno ji libovolně zvyšovat ani snižovat. Je třeba, aby byla nastavena tak akorát s těmito vlastnostmi ..=dostatečně vysoká z hledika koeficientu trati, ale dosažitelná z hlediska VT=.. Jak je systém elegantně provázán se ukazuje, když je tlak na snížení hranice E, kvůli snadnějšímu dosažení I.VT a tím lehčímu splnění nominačního kritéria pro získání zlaté medaile MR. Snižováním E se potom snižuje význam koeficientu trati a ztrácí se efekt porovnání tratí s různou obtížností. Přílišným zvýšením E, bychom dosáhli jistého srovnání tratí na jednu úroveň, ale asi neúměrně bychom přitvrdili kriteria získání VT. Ovšem se zvyšujícími se nároky na růst výkonnosti by nám to nemuselo vadit, protože chceme , aby systém hodnocení byl motivační a tlačil závodníky ke zvyšování výkonnosti. Takže když to zhodnotíme na závěr, tak tento systém má významné výhody, které žádný jiný systém neumí: a) nejobjektivněji hodnotí výkonnost závodníků, jednoduše a správně přiděluje VT b) umí porovnat obtížnost tratí do stejné referenční roviny s vysokým % správnosti c) umí provádět nominaci do hodnocení MR přímo na závodě 25.4.04 JK |
| Krejčí Jiří |