Jiří Krejčí - můj život se psy (22130) 2000-05-11 22:32:31 Seidl Luboš - rubrika Reportáže |
Rozhovor Marka Odstrčilíka s prezidentem ČASPS
Sport psích spřežení je obecně pohybová aktivita člověka a jednoho psa nebo více psů spojených s člověkem nějakou formou úvazku. Již z této definice je cekem jasné, že (hodnotí –li to normální člověk) sport sám o sobě nemůže být týráním zvířat, naopak stejně jako je prospěšný pro člověka je prospěšný i pro psy, ti mají zapřahání rádi a jsou velmi často připravováni jako vrcholoví sportovci a podobným způsobem je o ně pečováno. Psi, které zapřahání nebaví a těch je minimum, nejsou vůbec do spřežení zařazování, protože to samozřejmě nemá smysl. Smyslem je kvalitní a pokud to jde rychlé ježdění a pes, kterého to nebaví otravuje ostatní psy a tak objeví-li se takový náhodou není vůbec zapřahán. Psi potřebují pohyb a zapřahání do spřežení je pro usměrněnou formou pohybu, která je velmi intenzivní a půlhodinový trénink ve spřežení se dá srovnat se dvěma hodinami procházky a volného pobíhání. Hovoří-li se v této souvislosti o týrání zvířat je to nepřesná zkratka. Zvíře nemůže týrat sport, ale člověk svým špatným přístupem a špatným zacházením. Na to, aby jezdci se psy špatně nezacházeli pamatují i pravidla, nesmějí se používat žádné donucovací prostředky. Lze je pobízet pouze hlasem a i ovládání (řízení) spřežení se provádí pouze hlasem Opět obecně, zapřahat se dají všechna plemena, která to baví a mají chuť běžet. Rozdíl je potom v jednotlivých disciplínách.Disciplíny s jedním psem jsou co do počtu plemen pestřejší např.Canicross. Disciplíny, kde je potřeba větší množství psů používají hlavně psy vhodné k chovu ve smečce, takže se nejvíce používají severští tažní psi a aljašští a evropští závodní psi. Běžně se používají: Severští tažní psi: sibiřský husky, aljašský malamut, samojed a grónský pes, toto jsou plemena dle FCI šlechtěná na exteriér a řada lidí s nimi závodí, tato plemena nejsou moc rychlá a proto často startují v samostatných kategoriiích, odděleně od ostatních psů Aljašští závodní psi: není to plemeno dle FCI, je šlechtěno na Aljašce speciálně pro závody a tedy selektivně vybíráni a spojováni jedinci s nejlepšími vlastnostmi a předpoklady pro závodění, trošku se potom liší psi pro dlouhé tratě a krátké tratě. Evropští závodní psi: psi šlechtění opět speciálně pro závody bez ohledu na exteriér jejichž základ pochází ze základu loveckých plemen a postupně byli vyšlechtěni hlavně v Norsku. V současnosti jsou na sprintových tratích absolutně nejrychlejší. Musher pro svoji činnost potřebuje: Psy – jednoho nebo více Podle délky: V létě na kárách, na kolech i pěšky. Třídy podle počtu zapřažených psů: V dřívějších letech jsem jezdil v tréninku se šesti až osmi psy,
závody se čtyřmi. V posledních letech máme větší množství psů a tak
jsme přešli do třídy se šesti psy a dnes trénujeme dvě šestispřeží a na
závodech jezdíme jedno ve třídě osmi psů a druhé ve třídě 6 psů. Myslím si, že nebezpečný není. Sice se občas nějaký úraz přihodí, ale není to příliš časté. Používáme ochranné přílby a chrániče. Přestože jezdíme absolutní rychlostí až 40 km v hodině není to nebezpečné, protože než se někdo k takovýmto rychlostem dopracuje naučí se se spřežením tak zacházet, že je riziko relativně malé. Od doby kdy jsme se začali zabývat tímto sportem jsme vždy patřili mezi
nejlepší, v posledních sezónách to však již tak dobré nebylo, protože
nám pomalu stárnou psi. Věnovat se tomuto sportu pro nás znamená přizpůsobit tomu celou organizaci
našeho života. Starat se celý rok o deset až patnáct psů živit je opravdu
kvalitně, aby byli připraveni pro začátek tréninku a v tréninku se stále
zlepšovali není nic jednoduchého a samozřejmě to nelze dělat kdy se člověku
chce, ale musí se pracovat denně a nic nešidit. Je to pohybová aktivita týmu člověk a jeden nebo více psů. U individuálních
disciplín jako pes a běžec, pes a cyklista nebo pes a lyžař je to asi i
nezasvědceným pochopitelné, že člověk za psem podává sportovní výkon. U
spřežení a zvláště těch větších to laikům většinou připadá, že se musher
pouze veze. V Harrachově dne 7.11.1999 Od napsání tohoto rozhovoru uplynul nějaký čas a tak jen pro upřesnění dodáváme, že výsledky Jiřího Krejčího v sezoně 1999-2000 byly skutečně vynikající. Jirka se stal Mistrem České Republiky ve třídě B (ziskem absolutně nejvyššího možného počtu bodů - 6000) a ve třídě A skončil na druhém místě. Svou letošní vynikajicí výkonnost potvrdil také 4. místem na ME ESDRA v Polsku ve třídě 6ti psů, což je historicky nejúspěšnější výkon českého mushera na ME ESDRA. GRATULUJEME |
Seidl Luboš |