Jó, počasí si s námi letos zahrává, kdo by čekal v březnu na Hané sníh, ale do poslední chvíle se rozhodovalo jestli saně nebo káry. Nakonec padlo rozhodnutí káry, ale nejlepší by bylo asi vozidla přepřahat, kousek saně, kousek na káře.

Původně jsem se hlásila jak do C2, tak na BKJ, že jako budu učit fenečku zatáčet. Vzala jsem kolo a vyrazila na obhlídku trati a asi po 200 m se vyjížďka změnila v pěší výlet a kolo jsem používala jako berlu, v tom sněhu fakt jet nešlo a sjezdy byly na kole o život i bez psa.
Byla jsem pořadatelům vděčná, že po zralé úvaze BKJ zrušili, i když někteří sebevrazi protestovali, že na Cakov létá pouze letecká záchranka a že vrtulníkem se ještě nenevezli
Zrada ale byla, že všechny cyklisty automaticky přeřadili na canicross, VČETNĚ MĚ!!!, tak tady, alespoň v mém případě, byla jistá šance, že k infarktu ten vrtulník přiletí..
Renata Macková vlastnoručně (s pomocí manžela a dětí) vyklestila asi 4 hektary lesa a natáhla fungl novou trať, je vynechána obávaná bažina a kopec zvaný Šlapák.Trať je technicky náročná , lesem, plná zatáček a je to opravdu prověrka leadrů, ale jak někdo poznamenal: pokud ti neumí zatáčet psi, tak běž jezdit na stadion.. Pořadatelé odvedli nepředstavitelný kus práce, ale bohužel se proti nim trochu spiklo počasí. Některé slabší povahy po obhlídce trati sbalily psy a odfrčely domů, ale myslím si, že když trať bez větších problémů zvládla Hela Levíčková se dvěma čtverkami ohařů, kteří i s károu ve sněhu dokázali udržet průměr okolo 25 km/hod, tak to bylo sjízdné i pro rychlé spřežení. Všichni trať absolvovali bez problémů, pádů a ztrát na životech.
Po odjetí prvního kola a dětské kategorie někoho asi po čtvrtém svařáku napadlo, že musíme vymyslet také kategorii pro starší a pokročilé. Když může být kategorie dětská tak proč ne děDská. A uspořádali jsme akci s pracovním názvem „Dogtreking sprint“.
Ze soutěžního řádu: Je nutné obejít se psem celou cca 5 km dlouhou trať, kdo poběží nebo se bude pohybovat nápadně rychleji než ostatní, bude diskvalifikován. Cestou je nutné dodržovat pravidelný pitný režim, kdo nemá v cíli alespoň 1 promile, tak také okamžitá diskvalifikace.
Tahle blbost se okamžitě ujala, takže v 16 hod zakleklo na startovní čáru asi 30 lidí, řvoucí psi se vzpínají v postrojích, startovní rovinku lemuje špalír diváků, kteří napětím ani nedýchají, 3,2,1,GO! Třicet lidí se zvedne a pomalým krokem vyráží na trať… Diváci absolutně nechápali a řekla bych, že větší kino český mushing nikdy nezažil… Byla to moc fajn večerní procházka. Jarda Fabiánek pak celý nápad vylepšil a na Hustopečích se prý půjde až v neděli po odjetí závodu. Kdo donese víc mlík a terčíků, tak vyhrál (nechce se mu po závodě uklízet trať) .

Z výsledkové listiny:
Kat C:
Hela Levíčková odjela s oběma teamy trať v sebevražedném tempu, kluci si z ní dělali srandu, jestli někde nepředjížděla i sama sebe. Na improvizovaných stupních vítězů stála rozkročmo na prvním a druhém místě. Totéž Eva Bajgarová na 3. a 4. místě, která i přes ulomené zadní kolo na káře závod statečně dokončila. Canicrosař Petr Brázda absolvoval křest ohněm poprvé na káře, ale stěžoval si, že mu překáží v běhu. Dvojka haskounků s károu v hlubokém sněhu měla co dělat. Česťa Pluskal podle svých slov šel vyvenčit důchodce, jeho třináctiletí veteráni
ťapali velmi statečně.

Kat C2:
Tomáš Hübner nějak vysvětlil psům, že to není mid a vyhecoval je do tempa a pronásledován Zdeňkem Růžičkou si dojel pro první místo. „Samožrouti“ Pavla Lněničky podali standardní výkon, který stačil na bronz. Čerstvý ženáč Pavel Hlavinka byl bramborový s Barčou Vojvodíkovou dýchající mu na paty. Břeťa Prášil hnal svou dvojku malamutů co mohl, ale bylo to pouze na 6 místo. Samojedi Jardy Bauera si v sobotu večer v autě trošku vzájemně přeupravili exteriér a vzteklý Jarda jim v neděli odmítl sundat nohu z káry věren heslu: když máte dost energie na rvačky, tak teď dřete. Jeho čas druhého dne tomu odpovídal.
Jarda Fabiánek si asi někde skočil cestou na pivo, protože dokázal dojet v ještě horším čase než já, a ani to, že jsem druhý den zlomila rám na káře mi nepomohlo, cenu útěchy mi letos vyfoukl.

CCM
Petr Brázda byl ve svém živlu a první v těsném závěsu s Martinem Vojvodíkem, kterému ani Barčiny výhružky, že zase bude bez večeře nepomohly k vítězství. Třetí doběhl Petr Macek ml, když rodiče skáčou kolem organizace, tak musel hájit čest a barvy rodiny.

CCW
Barča Vojvodíková podala heroický výkon a s přehledem vyhrála, druhá byla „domorodá“ mladá naděje Martinka Valouchová a bronz jsem si „rázným“ krokem vydobyla já. Celou cestu jsem musela vysvětlovat divákům, že to ploužení je běh, běžela jsem pouze startovní a cílovou rovinku, pak jsem nasadila pochodový krok, ale ty mrchy diváci byli za každým bukem a vůbec nechápali, proč si tam vykračuju se startovním číslem na prsou.

Závěrem obrovský DÍK Renatě Mackové a jejímu realizačnímu teamu, za tak perfektní organizaci by se nemuseli stydět ani pořadatelé mistrovských závodů,všechno klapalo jako na drátkách, zajímavá trať, bohaté občerstvení, skvělé a levné ubytování, dobrá propagace závodů (sešla se spousta diváků), přízeň sponzorů, příště si pro ceny budu muset dojet větším autem, vážně jsem to neměla kam naskládat (někde schrastila i ceny a diplomy pro ten dogtreking!!!).Dokonce ani výpočetní technika nestávkovala, takže výsledky byly prakticky okamžitě po dojetí posledního.
Na jednu stranu je škoda, že na tak dobře připravený závod nepřijelo víc závodníků, opravdu se sešlo pouze „zdravé jádro“, ale zase se celý víkend obešel bez protestů a hádek o body, vteřiny a jiné nesmysly. Tyhle závody jsou myšleny jako jedna z rozluček se sezónou a hlavním cílem je, aby se fakt vyblbli a vyřádili všichni lidičky a psi a abychom se ještě před dlouhým létem sešli, což se tentokrát beze zbytku povedlo.

PS: Ahoj všichni za týden v Hustopečích.